Uplatnenie predpisov o správnom konaní vo veciach poistného | Medicínske právo
              

Judikatúra


Uplatnenie predpisov o správnom konaní vo veciach poistného


 | 7.9.2009 | komentárov: 0



Č. 21/2006 ZP
Pro řízení ve věcech pojistného platí obecné předpisy o správním řízení (správní řád) s tím, že k rozhodování v těchto věcech jsou v prvním stupni příslušné zdravotní pojišťovny. Na nedostatku pravomoci soudu k rozhodování dané věci nemůže nic změnit ani důvod, z nějž svůj nárok vůči žalované jako dědičce po zemřelém pojištěnci – § 470 obč. zák. žalobkyně dovozuje.


(Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2005, sp. zn. 32 Odo 1295/2005)

Věc:

Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně zdravotní pojišťovny V. proti žalované Š. Z. o zaplacení 13 132 Sk, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 9 C 143/2004, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 6. 2005, čj. 22 Co 825/2005‑67. Dovolání zamítl a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Z odůvodnění:

Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 13 132 Sk s tím, že má vůči I. B., který zemřel dne 22. 9. 2000, pohledávku ve výši 26 264 Sk. Jde o nedoplatek na pojistném zdravotního pojištění podle zákona č. 273/1994 Z. z. za období od 8. 2. 1995. Za tento dluh odpovídají dědičky po zemřelé ve smyslu § 470 odst. 1 a 2 občanského zákoníku – A. Ch. a Š. Z., přičemž žalovaná odpovídá v rozsahu žalované částky tj., podílu na žalovanou připadajícího podle § 470 odst. 2 obč. zák.
Okresní soud v Českém Krumlově svým rozsudkem ze dne 22. listopadu 2004, čj. 9 C 143/2004‑34, řízení do částky 672 Sk zastavil (výrok I.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 12 460 Sk (výrok II.) a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III. a IV.).
Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 2. června 2005, čj. 22 Co 829/2005-67, rozsudek soudu prvního stupně vyjma výroku v odstavci I. o částečném zastavení řízení, v němž zůstává odvoláním nedotčen, zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil. Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Odvolací soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 907/2002, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 65/2003, dovodil, že pro řízení pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, včetně penále platí zákon o správním řízení číslo 71/1967 Sb.; k rozhodování v těchto věcech jsou v prvním stupni příslušné zdravotní pojišťovny i v případě, že plátce pojistného – účastník správního řízení zemřel. Pravomoc českého soudu v případě, kdy žalobkyně má sídlo mimo Českou republiku, je upravena smlouvou mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech číslo 209/1993 Sb. a po 1. 5. 2004 také Nařízením Rady ES č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech.
Odvolací soud dovodil, že oba citované předpisy se týkají pouze občanskoprávních vztahů a z tohoto důvodu není dána pravomoc soudu k projednání a rozhodování této věci, která spadá do správního řízení ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1, 2 o. s. ř.
Žalobkyně (za niž jedná její zaměstnanec s právnickým vzděláním) ve včasném dovolání namítla, že usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací soud podle jejího názoru nesprávně dovodil, že v případě uplatnění pohledávky z dědického řízení je třeba postupovat podle správního řádu. V předmětné věci nebylo správní řízení ukončeno vydáním platebního výměru dlužného pojištění, a proto žalobkyně musí svůj nárok uplatňovat v soudním řízení sporném podle § 470 občanského zákoníku. Z toho dovolatelka činí závěr, že pravomoc soudu v dané věci je dána.
Žalovaná navrhla potvrzení napadeného usnesení jako věcně správného.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnou osobou a že je podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. přípustné, přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Dovolací soud nejprve posuzoval, zda řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. či jinými vadami, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). Tyto vady, jejichž existenci posuzuje dovolací soud z úřední povinnosti, se ze spisu nepodávají a ani žalobkyně netvrdí, že by řízení těmito vadami trpělo.
Nejvyšší soud České republiky poté posoudil věc z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu určil sice správně, ale nesprávně ji vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Odvolací soud v posuzovaném případě správně vycházel z § 7 o. s. ř., který upravuje pravomoc soudu. Podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných, družstevních, jakož i obchodních vztahů (včetně vztahu podnikatelských a hospodářských), pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
Podle ustanovení § 7 odst. 2 o. s. ř. jiné věci projednávají a rozhodují soudy v občanském řízení, jen stanoví-li to zákon.
Jak vyplývá z výše citovaného § 7 o. s. ř., projednávání a rozhodování jiných věci než vyplývajících z tam vyjmenovaných soukromoprávních vztahů je (vedle správního soudnictví § 244 až § 250 o. s. ř.) svěřeno soudům jen na základě ustanovení zákona. V daném případě však takové ustanovení zákona, jež by rozhodování o pojistném na veřejné zdravotní pojištění svěřovalo soudům, neexistuje, naopak z ustanovení § 58 odst. 1 zákona č. 273/1994 Z. z. vyplývá, že na rozhodování zdravotních pojišťoven, týkající se mimo jiné sporných případů placení pojistného, se vztahují předpisy o správním řízení.
Podle ustanovení § 18 odst. 4 zákona č. 273/1994 Z. z., o zdravotnom poistení, ve znění pozdějších předpisů, příslušná pojišťovna předepíše pojištěnci pojistného platebním výměrem dlužné pojistné, pokud je nezaplatí v termínu splatnosti. Pokud plátce pojistného – účastník správního řízení zemře, vystupuje v dané věci ve správním řízení dědic zemřelého pojištěnce.
Z výše uvedeného vyplývá, že pro řízení ve věcech pojistného platí obecné předpisy o správním řízení (správní řád) s tím, že k rozhodování v těchto věcech jsou v prvním stupni příslušné zdravotní pojišťovny.
Na nedostatku pravomoci soudu k rozhodování dané věci nemůže nic změnit ani důvod, z nějž svůj nárok vůči žalované jako dědičce po zemřelém pojištěnci – § 470 obč. zák. žalobkyně dovozuje. V případě, že dluh na pojistném z fyzické osoby, která zemřela, přešel na dědice této osoby, měl být vymáhán po této osobě výše uvedeným způsobem.
Právní řád v tehdy platném znění neřeší případy, kdy účastník zemřel. Je proto třeba vycházet z toho, že v tomto případě řízení zastavit nelze. Pokud účastník řízení ztratí dříve, než bylo pravomocně skončeno, způsobilost být účastníkem řízení (úmrtí fyzické osoby), vstoupí do jeho procesních práv a povinností případný právní nástupce, nevyplývá-li ze zvláštního zákona nebo z povahy řízení něco jiného. V řízení ve věcech pojistného na zdravotní pojištění přecházejí na nástupce pojištěnce všechna práva a povinnosti; na dědice tak vedle hmotných práv a povinností přecházejí i práva a povinnosti procesní. Jestliže účastník správního řízení zemře, vstupuje do jeho práv a povinností procesních nástupce – dědic.
Odvolací soud tak správně dovodil vzhledem k postavení žalobkyně, která má sídlo mimo Českou republiku, že zde není rovněž dána pravomoc českého soudu k rozhodování v této věci ve smyslu smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o právní pomoci poskytované justičními orgány a o úpravě některých právních vztahů v občanských a trestních věcech číslo 209/1993 a po 1. 5. 2004 také ve smyslu Nařízení Rady ES č. 44/2001 ze dne 22. 12. 2000 o soudní příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť předmětem řízení není občanskoprávní vztah, nýbrž věc, která spadá do správního řízení.
Lze tedy uzavřít, že dovolatelkou formulované námitky nejsou způsobilé zpochybnit správnost rozhodnutí, proti němuž směřují. Závěr odvolacího soudu, že daná věc nespadá do pravomoci soudu a řízení je třeba zastavit a věc postoupit žalobkyni ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř., je správný. Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o s. ř.) nebyl v souzené věci naplněn.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.), dovolání zamítl (§ 243b odst. 1, část věty před středníkem, o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla v dovolacím řízení úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.


 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


  • Neposkytnutie informácii a podvod
  • Vykonávanie lekárskeho povolania a členstvo v lekárskej komore
  • Odmietnutie vydania opisu zo zdravotnej dokumentácie
  • Zodpovednosť za vynaloženú liečbu pacienta
  • Predĺženie nemocnice
  • Všetky články...
  •  


    Diskusia


    Vaše meno
    Vaša reakcia
    Secure code
    Opíšte prosím text obrázku


    -- žiadne príspevky --