Zodpovednosť ze nesprávny lekársky zákrok

25 Cdo 2542/2003
Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. je porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a presumované zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická (či právnická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem. Byly-li tyto předpoklady odpovědnosti za škody prokázány, předpokládá se zavinění. Škůdce za tohoto stavu musí prokázat, že vzniklou škodu nezavinil (vyvinění neboli exkulpace) a to ani z tzv. nevědomé nedbalosti; nestačí, že prokáže, že učinil vše podle svých subjektivních schopností a znalostí. Kritérium tohoto hodnocení musí být objektivní, tedy rozhodující musí být míra úsilí, kterou je možno požadovat od každého občana. Toto měřítko přitom musí být aplikováno konkrétně, tedy s přihlédnutím k určité situaci, a diferencovaně. Bylo-li v řízení znaleckým posudkem prokázáno, že příčinou poškození zdraví žalobkyně byl lékařský zákrok (obstřik krční páteře), jenž byl žalovaným dne 2. 8. 1996 proveden technicky nesprávně, pak i za situace, kdy aplikovaná látka (mezokain) vyvolala u žalobkyně alergickou reakci a následnou chemickou myelitidu, nelze dovodit, že škoda na zdraví byla žalobkyni způsobena okolnostmi, jež mají původ v povaze použitého léku (látky), nýbrž odpovědnost žalovaného za chybný zákrok je třeba posuzovat podle § 420 obč. zák., neboť právě chybný způsob provedení tohoto zákroku žalovaným byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví žalobkyně.

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Z. K., zastoupené advokátem, proti žalovanému MUDr. J. H., zastoupenému advokátkou, za účasti ČP, a. s., jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o náhradu škody na zdraví, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 8 C 73/98, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2003, č. j. 19 Co 274/2001 - 134, takto :

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. dubna 2003, č. j. 19 Co 274/2001 - 134, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Prostějově rozhodl mezitímním rozsudkem ze dne 8. 2. 2001, č. j. 8 C 73/98 - 119, tak, že základ žalobního nároku je opodstatněný a že o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto v konečném rozsudku. Rozhodl tak o nároku žalobkyně na náhradu škody na zdraví požadované na bolestném a na náhradě za ztížení společenského uplatnění v částce 500.000,- Kč, která jí vznikla v důsledku lékařského zákroku provedeného žalovaným dne 2. 8. 1996 v jeho soukromé ortopedické ordinaci, kdy jí byl proveden obstřik krční páteře a ramene, jehož následkem bylo zmrtvění a ochrnutí pravé poloviny těla a levé dolní končetiny. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobkyně byla pro potíže s páteří léčena u žalovaného od roku 1988 pro následky úrazu utrpěného v dětství, kdy došlo k poškození obratle a k blokaci krční páteře, v důsledku čehož trpěla bolestmi vystřelujícími do hlavy, ramen, horních i dolních končetin. Z provedeného dokazování, zejména znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie, soudem ustanoveného znalce prof. Mudr. M. K., CSc., a z jeho výpovědi soud zjistil, že léčebný postup žalovaného, jenž žalobkyni ordinoval léky, infúze, obstřiky a fyzikální terapii byl správný; k zhoršení jejího zdravotního stavu došlo dne 2. 8. 1996 po obstřiku cervikální páteře a nervu occipitalis mezokainem, neboť část této látky se dostala do páteřního kanálu a míšní kapaliny, kde vyvolala alergickou reakci a chemickou myelitidu, která byla zjištěna během následné léčby žalobkyně při vyšetření metodou magnetické rezonance. Obstřik mezokainem byl proveden technicky nesprávně, neboť jinak by k alergické reakci, jež byla zaznamenána i v lékařské dokumentaci žalobkyně vedené jejím obvodním lékařem MUDr. H., nedošlo. Oproti předchozí době, kdy žalobkyně byla v částečném invalidním důchodu, je po provedeném lékařském zákroku občanem těžce tělesně postiženým a byl jí přiznán plný invalidní důchod. Vzhledem k tomu, že posudek znalce dostatečně objasnil příčiny poškození zdraví žalobkyně a soud v něm neshledal žádné rozpory, nevyhověl návrhu žalovaného na doplnění dokazování revizním znaleckým posudkem. Okresní soud s poukazem na čl. 31 Listiny základních práv a svobod, zák. č. 20/1966 Sb., o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, a na ust. § 420 odst. 1 a 3 obč. zák. a s ohledem na výsledky znaleckého dokazování dovodil, že žalovaný odpovídá za stav, k němuž u žalobkyně došlo po provedeném obstřiku krční páteře dne 2. 8. 1996, neboť nesprávně zvolil hloubku vpichu jehly s mezokainem a nesprávně posoudil kladený odpor, čímž došlo k nevratnému a nevyléčitelnému poškození zdraví žalobkyně, která v současné době trpí syndromem neúplné transversální leze míšní na úrovni segmentu C 3, triparezou pravé strany těla a levé dolní končetiny, a tato onemocnění jsou v příčinné souvislosti se zákrokem žalovaného. Za této situace proto soud považoval jednání žalovaného za porušení povinnosti při zdravotní péči o žalobkyni a dospěl k závěru, že předpoklady odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. byly splněny, přičemž žalovaný neprokázal, že škodu nezavinil (§ 420 odst. 3 obč. zák.; spoluzavinění žalobkyně zjištěno nebylo.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 4. 2003, č. j. 19 Co 274/2001 - 134, změnil rozsudek soudu prvního stupně jen tak, že základ žalobního nároku žalobkyně je dán v rozsahu 100%, jinak jej potvrdil. Odvolací soud vycházel z důkazů provedených soudem prvního stupně zejména ze znaleckého posudku znalce prof. MUDr. M. K., CSc., a z lékařské zprávy neurologa prof. MUDr. M. L., DrSc., předložené žalobkyní k důkazu spolu se žalobou, z nichž podle jeho názoru vyplývá, že ke zdravotnímu postižení žalobkyně došlo v důsledku alergické reakce na mesokain, který se dostal k míše v cervikální oblasti páteře, vyvolal chemickou myelitidu a přivodil vznik triparesy žalobkyně. S největší pravděpodobností tedy došlo k průniku „neznámé“ látky do těsné blízkosti míchy v krční oblasti a tím k jejímu poškození. Protože časová souvislost poškození zdraví žalobkyně s aplikací této látky je z provedených důkazů zřejmá a svědčí o ní i nálezy magnetické rezonance, nepovažoval krajský soud, stejně jako soud prvního stupně, za potřebné doplňovat dokazování revizním znaleckým posudkem, když posudek znalce a zpráva odborného lékaře potvrdily, že k poškození zdraví žalobkyně došlo v důsledku proniknutí aplikovaného léku k míše. Za stavu, kdy k tomuto poškození zdraví žalobkyně došlo v příčinné souvislosti s aplikací mesokainu, který u ní vyvolal alergickou reakci, a v důsledku jeho použití došlo k chemickému poškození míchy, nastala situace, na níž dopadá ust. § 421a obč. zák., tedy jde o odpovědnost objektivní a absolutní, u níž se nevyžaduje zavinění odpovědné osoby, která se odpovědnosti nemůže zprostit na základě žádného liberačního důvodu.
 
Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a podává je z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá v nesprávném právním posouzení věci, a podle § 241a odst. 3 o. s. ř., tj., že vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Namítá, že odpovědnostní vztah mezi účastníky byl soudem prvního stupně posuzován podle ust. § 420 obč. zák. a odvolacím soudem podle § 421a obč. zák., z čehož je zřejmé, že „soudy rozhodovaly rozdílně o procesním postavení žalovaného a o rozsahu jeho práva bránit se, zpochybňovat provedené důkazy a unést důkazní břemeno, jímž by prokázal, že škodu na zdraví žalobkyně nezavinil“. Dále poukazuje na to, že lékařská zpráva prof. L. nenaplňuje požadavky zákonem stanovené pro důkaz odborným vyjádřením, neboť vychází jen z údajů žalobkyně a nikoliv z lékařské dokumentace, a kromě toho je v ní uvažováno o tom, že při obstřiku páteře byla žalobkyni aplikována látka kenalog, ačkoliv toto původní tvrzení žalobkyně obsažené v žalobě bylo provedenými důkazy vyvráceno. Souhlasit nelze ani se závěry uvedenými ve znaleckém posudku znalce prof. K., neboť stanovil-li jako příčinu poškození zdraví žalobkyně alergickou reakci na mesokain, není k takovému závěru jako specialista na ortopedii kompetentní, a alergie nebyla u žalobkyně znaleckým posudkem z oboru alergologie nikdy v minulosti diagnostikována. Kromě toho si znalec odporuje, neboť v písemném posudku shledal zákrok žalovaného z hlediska ortopedického jako lege artis a při svém výslechu před soudem uvedl, že zákrok nebyl správně technicky proveden; tyto rozpory proto způsobují nevěrohodnost jeho závěrů, protože „síla znaleckého posudku spočívá v kompletnosti a kompatibilitě tvrzení“. Dále dovolatel soudům obou stupňů vytýká, že při svém rozhodnutí pominuly skutečnosti ze spisu vyplývající, že žalobkyně „trpěla svou nemocí od svých 14 let, kdy utrpěla úraz páteře a od roku 1986 až ke dni podání žaloby byla několikrát hospitalizována a neustále léčena“. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
 
 
Žalobkyně ve svém písemném vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolání žalovaného bylo jako nepřípustné odmítnuto, ev. jako nedůvodné zamítnuto.
 
Vedlejší účastník se v písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s dovoláním žalovaného a s poukazem na ustálenou judikaturu (např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 25 Co 167/97), podle které je odpovědnost za škodu způsobenou lékařským zákrokem třeba posuzovat jako obecnou odpovědnost za škodu dle ust. § 420 obč. zák., navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
 
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se nejprve zabýval přípustností dovolání.
 
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).
 
 
Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ust. § 237 o. s. ř.
 
Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé zásadní právní význam [písm. c)].
 
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní právní význam zejména tehdy, řeší-li otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
 
V dané věci žalovaný dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, kterým byl mezitímní rozsudek soudu prvního stupně změněn jen tak, že základ žalobního nároku žalobkyně je dán v rozsahu 100%. I když odvolací soud formálně označil výrok svého rozhodnutí jako změnu rozsudku soudu prvního stupně, z porovnání obsahu rozhodnutí soudů obou stupňů je zřejmé, že ke změně výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně důvodnosti základu žalobního nároku nedošlo, neboť soudy obou stupňů rozhodly shodně. Výrok rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo shodně se soudem prvního stupně rozhodnuto o opodstatněnosti uplatněného nároku, je výrokem potvrzujícím.
 
 
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu se v dané věci řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání je podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají - srov. ust. § 241a odst. 3 o. s. ř.) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).
 
Pokud žalovaný odůvodňuje své dovolání tím, že vznáší námitky proti závěrům znaleckého posudku znalce prof. MUDr. M. K., CSc., uvedeným zejména v jeho výpovědí před soudem, a proti lékařské zprávě prof. L. a nesouhlasí s hodnocením provedených důkazů, je jednoznačné, že nejde o námitku nesprávného řešení otázky právní, nýbrž o námitku týkající se skutkových zjištění, která byla podkladem pro právní posouzení věci, tedy o dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c) o. s. ř. Z hlediska tohoto dovolacího soudu nelze správnost rozsudku odvolacího soudu přezkoumat, neboť ve vztahu k námitce, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, není v tomto směru dovolání z hlediska ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání přípustné, což se týká i jeho námitek, že soudy obou stupňů pominuly určité skutečnosti v dovolání zmíněné.
 
Nesprávným právním posouzením věci je podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutkové zjištění). O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než měl správně použít, nebo aplikoval sice správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, případně na zjištěný skutkový stav jej nesprávně aplikoval.
 
Po právní stránce posuzoval odvolací soud uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody na zdraví podle § 421a obč. zák. Podle odst. 1 tohoto ustanovení každý odpovídá za škodu způsobenou okolnostmi, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo při plnění závazku použito. Této odpovědnosti se nemůže zprostit. Odpovědnost podle odstavce 1 se vztahuje i na poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a jiných biologických služeb (odst. 2 tohoto ustanovení).
 
 
Odpovědnost podle § 421a obč. zák. je odpovědností objektivní, které se nelze zprostit, a dopadá jak na osoby právnické, tak i fyzické (např. samostatně působícího lékaře).
 
Okolnosti, které mají původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jsou např. okolnosti, které vyplynou z vadnosti přístroje (např. rentgenového přístroje, injekční stříkačky, léku apod.), přičemž není rozhodné, zda jde o vadnost vyskytující se ojediněle, opakovaně nebo pravidelně. Jde o odpovědnost za bezvadnost látky v době poskytnutí činnosti ke splnění závazku a za selhání použitého přístroje. Odpovědnost je dána tehdy, jestliže látka nebo přístroj vyvolaly účinky, ke kterým obecně nedochází, ale kde byly dány k vyvolání účinků jiné konkrétní podmínky (např. alergie nebo idiosynkrazie osoby, u které byly přístroj nebo látky použity). Jestliže např. k onemocnění pacienta došlo v důsledku použití nesterilní injekční jehly při léčebném zákroku, jde o objektivní odpovědnost zdravotnického zařízení za škodu tím způsobenou pacientovi na zdraví (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 961/96). Toto ustanovení však nedopadá na odpovědnost za vadnost chybného zákroku lékaře; v takovém případě je dána obecná odpovědnost podle § 420 obč. zák. (srov. např. Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 9. 1997, sp. zn. 25 Co 167/97, publikovaný v časopisem Právní rozhledy č. 2/1998).
 
Podle § 420 odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Podle odst. 3 tohoto ustanovení odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.
 
Předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle § 420 odst. 1 obč. zák. je porušení právní povinnosti (protiprávní úkon), tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále vznik škody, příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody a presumované zavinění. Porušením právní povinnosti je míněn objektivně vzniklý rozpor mezi tím, jak fyzická (či právnická) osoba skutečně jednala (případně opomenula jednat), a tím jak jednat měla, aby dostála svým povinnostem. Byly-li tyto předpoklady odpovědnosti za škody prokázány, předpokládá se zavinění. Škůdce za tohoto stavu musí prokázat, že vzniklou škodu nezavinil (vyvinění neboli exkulpace) a to ani z tzv. nevědomé nedbalosti; nestačí, že prokáže, že učinil vše podle svých subjektivních schopností a znalostí. Kritérium tohoto hodnocení musí být objektivní, tedy rozhodující musí být míra úsilí, kterou je možno požadovat od každého občana. Toto měřítko přitom musí být aplikováno konkrétně, tedy s přihlédnutím k určité situaci, a diferencovaně.
 
 
V dané věci ze skutkových zjištění, zejména z výpovědi žalobkyně a ze znaleckého posudku znalce prof. MUDr. M. K., CSc., a z jeho výpovědi vyplývá [zjištěný skutkový stav věci není vzhledem k přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. předmětem dovolacího přezkumu], že žalobkyně se u žalovaného léčila na následky úrazu páteře utrpěného v dětství od roku 1988, že léčebný postup žalovaného, který jí ordinoval léky, infúze, obstřiky a fyzikální terapii byl správný, avšak obstřik nervového kořene (což podle názoru znalce byla obecně adekvátní léčba onemocnění žalobkyně) byl žalovaným proveden technicky nesprávně tak, že aplikovaná látka pronikla do míšních obalů páteře, kde došlo k alergické reakci a k chemické myelitidě, následkem čehož žalobkyně trpí syndromem neúplné transversální leze míšní na úrovni segmentu C 3, triparezou pravé strany těla a levé dolní končetiny.
 
Za skutkového stavu, jak byl soudem prvního stupně zjištěn a jenž v odvolacím řízení nedoznal změny, nelze než dovodit, že právní názor odvolacího soudu, jež na danou věc aplikoval ust. § 421a obč. zák., které zakládá objektivní odpovědnost za škodu vzniklou mimo jiné při poskytování zdravotnické služby, spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.], neboť je v rozporu s hmotným právem i s ustálenou judikaturou. Bylo-li v řízení znaleckým posudkem prokázáno, že příčinou poškození zdraví žalobkyně byl lékařský zákrok (obstřik krční páteře), jenž byl žalovaným dne 2. 8. 1996 proveden technicky nesprávně, pak i za situace, kdy aplikovaná látka (mezokain) vyvolala u žalobkyně alergickou reakci a následnou chemickou myelitidu, nelze dovodit, že škoda na zdraví byla žalobkyni způsobena okolnostmi, jež mají původ v povaze použitého léku (látky), nýbrž odpovědnost žalovaného za chybný zákrok je třeba posuzovat podle § 420 obč. zák., neboť právě chybný způsob provedení tohoto zákroku žalovaným byl vyvolávajícím činitelem poškození zdraví žalobkyně.
 
Z uvedených důvodů dospěl dovolací soud k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má k otázce aplikace ust. § 420 a § 421a obč. zák. po právní stránce zásadní právní význam (§ 237 odst. 3 o. s. ř.), a dovolání proti němu je tak přípustné [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.]. Protože rozsudek odvolacího soudu není z hlediska ust. § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. správný, dovolací soud jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta před středníkem o. s. ř.).
 
Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).
 
 
Dovolací soud nerozhodoval o nákladech dovolacího řízení, neboť přezkoumával rozsudek odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti mezitímnímu rozsudku soudu prvního stupně; o všech dosavadních i dalších nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí.
 
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
 
V Brně dne 31. srpna 2004
 
JUDr. Olga Puškinová,v.r.
předsedkyně senátu