Právo na ochranu zdravia a bezlplatnú zdravotnú starostlivosť | Medicínske právo
              

Judikatúra


Právo na ochranu zdravia a bezlplatnú zdravotnú starostlivosť


 | 4.2.2011 | komentárov: 0

Jak již bylo konstatováno výše, právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky mají občané na základě veřejného pojištění a za podmínek, blíže vymezených zákonem. Jestliže tedy tyto podmínky mohou být upraveny pouze zákonem, je zcela nezbytné, aby i rozsah a způsob jejich poskytování byl vymezen stejným legislativním režimem. Jiná než zákonná úprava by byla porušením Listiny a tedy i ústavnosti.

Pl.ÚS 35/95 ze dne 10.07.1996
206/1996 Sb.
N 64/5 SbNU 487
Právo na ochranu zdraví a na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění


Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu 
Jménem republiky



USOchZd

   Ochrana zdraví
USRnpPS

   Rovnoprávnost a záruky v zákl.právech a svob.
USStaMo

   Státní moc
USZPPPo

   Zrušení práv.předpisu-návrh poslanců

                                                       Pl.ÚS 35/95
>
     Definovat zákonné vymezení obsahu a rozsahu podmínek a způsob uplatnění práva  občana na bezplatnou zdravotní  péči je možné jen zákonem.  Této povinnosti  se  zákonodárce  nemůže zbavit  tím, že zplnomocní orgán moci výkonné k vydání právních norem nižší právní síly než zákon.

     Nárok  občanů na  bezplatnou  zdravotní  péči a  na zdravotní pomůcky je vázán na ústavní požadavek a rámec veřejného pojištění. Systém  veřejného  pojištění  je  jako  každý  pojišťovací  systém limitován  objemem  finančních  prostředků,  který  se  získává na základě povinnosti  platit na všeobecné  zdravotní pojištění podle
zákona ČNR 592/1992 Sb. v platném znění.
<
    Ústavní České  republiky

 rozhodl v  plénu o návrhu  skupiny 43 poslanců  Poslanecké   sněmovny  Parlamentu  České   republiky  na
zrušení:

a) § 11  odst. 4 zákona č. 20/1966  Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.

b) § 1, § 2 odst. 2 a 3 a  § 13 odst. 3 a 5 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.,  o  všeobecném  zdravotním  pojištění,  ve  znění zákonů č. 161/1993 Sb. a č. 59/1995 Sb.

c) Zdravotního  řádu vydaného nařízením  vlády České republiky č. 216/1992 Sb., ve znění nařízení č. 50/1993 Sb. a č. 149/1994 Sb.

d)  vyhlášky  č.  467/1992  Sb.,  o zdravotní péči poskytované za úhradu, ve znění vyhlášky č. 155/1993 Sb., a

e)  vyhlášky  č.  426/1992  Sb.,   o  úhradě  léčiv  a prostředků zdravotnické techniky, ve znění vyhlášky č. 150/1994 Sb.

                          t a k t o :


a) § 11  odst. 4 zákona č. 20/1966  Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.

b) § 1, § 2 odst. 2 a 3 a § 13 odst. 3 a 5 zákona ČNR č. 550/1991 Sb.,  o  všeobecném  zdravotním  pojištění,  ve  znění zákonů č. 161/1993 Sb. a č. 59/1995 Sb.

c)  Zdravotní  řád  vydaný  nařízením  vlády České republiky č. 216/1992 Sb., ve znění nařízení č. 50/1993 Sb. a č. 149/1994 Sb.

d)  vyhláška  č.  467/1992  Sb.,  o zdravotní péči poskytované za úhradu, ve znění vyhlášky č. 155/1993 Sb., a

e)  vyhláška  č.  426/1992  Sb.,   o  úhradě  léčiv  a prostředků zdravotnické techniky, ve znění vyhlášky č. 150/1994 Sb.,

                       se  z r u š u j í.
    Vykonatelnost tohoto nálezu se odkládá k datu 1. 4. 1997.

                      O d ů v o d n ě n í :
    Podaným  návrhem došlým  Ústavnímu soudu  České republiky  dne 31. 10. 1995 se  domáhají navrhovatelé zrušení paragrafů uvedených zákonů,  které  ukládají  vládě  České  republiky  a  Ministerstvu zdravotnictví  České republiky  vydat právní předpisy k provedení zákona ČNR č. 550/1991 Sb.,  o všeobecném zdravotním pojištění, ve znění  pozdějších   předpisů.  Dále  navrhují   zrušení  v  návrhu označených  podzákonných  právních  předpisů,  jejichž původcem je vláda   České   republiky   a   Ministerstvo  zdravotnictví  České
republiky. Navrhovatelé  zastávají názor, že  předmětná ustanovení a podzákonné právní předpisy jsou neústavní a neústavnost spatřují v jejich rozporu s čl.  2 odst. 2, čl. 4 odst.1 a  odst. 2, čl. 31 a čl. 41 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky.

    V  návrhu  dovozují,  že  meze  ústavního  práva na bezplatnou zdravotní  péči na  základě  veřejného  pojištění, jak  je občanům České republiky  zajištěna v čl. 31  Listiny, lze stanovit výlučně zákonem  a nikoliv  dalšími podzákonnými  právními předpisy. Nelze tak učinit ani vládním nařízením,  i když je vláda České republiky podle čl. 78 Ústavy oprávněna  vydávat nařízení k provedení zákona a v jeho  mezích, a to  i bez výslovného  zákonného zmocnění. Tato normativní pravomoc vlády, jak je uvedeno v návrhu, nesmí však být
uplatněna v oblasti právních vztahů a při úpravě věcí, které podle speciálního  ústavního právního  předpisu, kterým  je Listina (čl. 3 Ústavy), smějí být upraveny jedině zákonem.

    Navrhovatelé dále poukazují na to,  že čl. 31 Listiny zaručuje všem občanům  základní právo na  bezplatnou zdravotní péči.  Proto podmínky  pro jeho  uplatnění a  meze, v  nichž se  ho může  občan domáhat, musí být stanoveny v zákoně, zvláště když se právo občana na bezplatné poskytování zdravotní  péče změnilo na jeho povinnost poskytovat finanční  úhradu za zdravotní péči,  přímo nebo nepřímo vymezenou podzákonnými právními předpisy.

    Povinnosti však  mohou být ukládány  toliko na základě  zákona a v jeho  mezích a při zachování  základních práv a svobod  (čl. 4 odst.1 Listiny), což nebylo rovněž splněno.

    Navrhovatelé   dále  uvádějí,   že  podle   čl.  31   Listiny, organizační  základ  tohoto  ústavního  práva  spočívá na veřejném pojištění.  Veřejné  pojištění bylo upraveno zákonem ČNR č. 550/1991 Sb., ve znění zákonů č. 592/1992 Sb., č. 10/1993 Sb., č. 15/1993 Sb., č.161/1993 Sb., č. 324/1993 Sb., č. 241/1994 Sb., č.
59/1995 Sb.(úplné znění zák.č. 79/195 Sb.), zák.č.149/1996 Sb. ze dne 25.  4. 1996, jež nabyl  účinnosti dnem 1. 6.  1996, kterým se novelizuje napadené ust. § 13 odst. 3 tak, že se vypouští poslední věta tohoto  ustanovení. Původní ustanovení §  1 citovaného zákona upravovalo všeobecné zdravotní pojištění  tak, aby na jeho základě
mohla  být poskytována  potřebná  zdravotní  péče bezplatně, a to v rozsahu stanoveném zákonem a Zdravotním řádem. Zákonnou novelou č. 161/1993 Sb. a nově zákonem č. 59/1995 Sb. byla idea základního práva na  bezplatnou zdravotní péči opuštěna  a byla zavedena péče plně  nebo  částečně  hrazená  zdravotním pojištěním. Navrhovatelé vytýkají  zákonu   o  všeobecném  zdravotním   pojištění,  že  sám nedefinuje  přesnými normativními  znaky obsah  a rozsah zdravotní péče plně nebo částečně hrazené,  ale že toto rozlišení přenechává
úpravě  podzákonným  právním  předpisem  (nařízením  vlády). Pokud § 2 odst. 2 zákona ČNR č.  550/1991 Sb., ve znění jej doplňujících předpisů, pouze všeobecně rozlišuje tuto péči s ohledem na

a) charakter postižení zdravotního stavu

   a na

b) objem finančních zdrojů na úhradu péče,

je  druhá  podmínka  v   rozporu  s  Listinou,  která  nepodmiňuje poskytování   zdravotní   péče   výsledky   ekonomických   aktivit zdravotních  pojišťoven.  Obě  výše  uvedené podmínky (rozlišovací pojmy) jsou dále neurčité a nemají normativní charakter.

    Pokud  se  týká  Zdravotního  řádu,  který  nebyl  vydán podle zmocnění v  § 2 odst.2  zákona o všeobecném  zdravotním pojištění, ale  na  základě  ústavní  delegace  podle  čl.  78  Ústavy  České republiky,  jeho  původní  znění  vycházelo  ze  zmocnění stanovit rozsah  bezplatné  potřebné  zdravotní  péče  a  podmínky pro její
poskytování. Po  změně koncepce poskytování  zdravotní péče, vláda svým  nařízením č. 149/1994 Sb.  přenesla povinnost zabezpečování zdravotní péče ze státu  na příslušnou zdravotní pojišťovnu, která podle  objemu   finančních  zdrojů  a   podle  bodového  hodnocení zdravotního  výkonu  buď  plně  nebo  částečně  hradí  poskytnutou zdravotní péči.

    Protože Zdravotní řád a  vyhlášky o zdravotní péči poskytované za  úhradu a  o úhradě  léčiv a  prostředků zdravotnické  techniky tvoří  ucelenou  kompozici,  nestačí  z  nich  podle  navrhovatelů vypustit  pouze jednotlivá  ustanovení, a  proto navrhují  zrušení těchto právních předpisů celých, a to dnem 1. října 1996.

    Navrhovatelé  rovněž  poukazují  na  povinnost České republiky respektovat právo  každého na dosažení  nejvýše dosažitelné úrovně fyzického a duševního  zdraví, jak to vyplývá z  ustanovení čl. 12 odst.1    Mezinárodního   paktu    o   hospodářských,  sociálních a kulturních právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb.

    Poslanecká sněmovna  Parlamentu České republiky  dopisem svého předsedy  ze  dne  30.  listopadu  1995  zaslala  Ústavnímu  soudu vyjádření,  ve kterém  se nejprve  zaměřila na  vyhodnocení čl. 31 Listiny.  Uvádí, že  základní  lidská  práva a  svobody vypočítává Listina v čl.  5 až 16, popř. maximálně též  v oddílu druhém hlavy
druhé Listiny, která nese název  "Lidská práva a základní svobody" (čl.4  až 23).  Mezi nimi  není zahrnuto  právo na ochranu zdraví, a proto  tedy toto  právo spadá  pod režim  čl.4 odst.  1 Listiny. Podle znění tohoto článku mohou  být povinnosti ukládány toliko na základě zákona a  v jeho mezích; z toho se  dovozuje, že mohou být stanoveny  právními  předpisy  k   provedení  zákona,  pokud  tyto předpisy  byly  vydány  v  souladu  s  příslušným  zákonem, s jeho zmocněním a v jeho mezích. Totéž potvrzuje čl. 41 odst. 1 Listiny. Pokud  se  týká  čl.   12  Mezinárodního  paktu  o  hospodářských, sociálních a kulturních právech  (vyhlášeného pod č.120/1976 Sb.), ani z něj nelze dovodit, že  by splnění těchto jejich závazků bylo nutno realizovat pouze přímou úpravou v zákoně.

    Vyjádření dále uvádí, že ani z čl. 31 Listiny ani z citovaného ustanovení Mezinárodního  paktu nelze dovodit  obecně platný nárok občanů  na  bezplatnou  zdravotní  péči,  ale  pouze na bezplatnou zdravotní péči  za podmínek, které stanoví  zákon, popř. prováděcí předpis  vydaný  k  jeho  provedení  a  v  jeho  mezích. Za těchto podmínek může  být zohledněn i  objem finančních zdrojů  na úhradu zdravotní péče.

   Zákon č. 20/1966 Sb., v platném znění, v § 11 odst. 4 obsahuje zmocnění  pro  bližší  vymezení   zdravotní  péče  za  plnou  nebo částečnou úhradu. V  zákoně ČNR č. 550/1991 Sb.,  v platném znění, se  stanoví, že  Zdravotní řád  je závazný  pro všechny  zdravotní pojišťovny (nikoliv tedy "pouze" pro všechny zdravotní pojišťovny, jak je uváděno v návrhu), takže  lze dovodit, že zavazuje též jiné právnické nebo fyzické osoby.

    Ministerstvo zdravotnictví České republiky dopisem ministra ze dne  9.  ledna  1996  v  přiloženém  vyjádření považuje za meritum návrhu, zda jsou podzákonné předpisy,  uvedené v návrhu, v rozporu s čl. 31  Listiny. Vychází z konstatování,  že právo na bezplatnou zdravotní péči není lidským právem základním. Tento závěr vyvozuje ze  skutečnosti,  že  Listina  řadí  mezi  základní práva pouze ta práva,  která jsou  uvedena v  hlavě druhé,  oddílu prvém Listiny. V této souvislosti se proto nelze dovolávat čl. 4 odst. 2 Listiny. Pokud  se navrhovatelé  ve svém  návrhu dovolávají  čl. 41 odst. 1 Listiny, potom  úplně přehlížejí, že  slovo "meze", ve  kterých se mohou  občané domáhat  ústavního práva  podle čl.  31 Listiny,  se nevztahuje k právu samotnému, nýbrž k oprávnění se tohoto domáhat.

    Při hodnocení zákona ČNR č. 550/1991 Sb., v platném znění, se ve vyjádření uvádí, že tento  zákon vymezuje rozsah zdravotní péče hrazené  ze všeobecného  zdravotního pojištění,  a to  ve svém § 2 odst.  1,  2  a  4  tak,  že  je  samotným  zákonem  v  pozitivním i negativním  smyslu vymezen  obsah práva  na bezplatnou zdravotní péči.

    Citovaný zákon  obsahuje rovněž zmocnění  pro vládu, aby  svým nařízením stanovila  okruh zdravotní péče plně  a částečně hrazené ze všeobecného zdravotního pojištění  a obsahuje pokyny pro vládu, aby  rozlíšila  zdravotní  péči  podle  dvou  zákonných  kritérií, kterými jsou:

a) charakter pojištění zdravotního stavu na místě a

b) objem finančních prostředků.

    Druhé   kritérium  vychází   z  toho,   že  systém   veřejného (všeobecného   zdravotního)   pojištění   je   limitován   objemem finančních  prostředků, které  se získávají  na základě povinností platit  pojistné  na  všeobecné  zdravotní  pojištění  (zákon ČNR č.592/1992 Sb. v  platném znění). To ovšem není  totéž, co uvádějí
navrhovatelé, že by poskytovaná  zdravotní péče měla být podmíněna výsledky   ekonomických  aktivit   zdravotních  pojišťoven.  Pokud navrhovatelé  vyvozují  z  vyhlášky  Ministerstva zdravotnictví č. 426/1992 Sb., že upravuje povinnost  finančně se na zdravotní péči podílet, je  to nesprávné, neboť povinnost  pojištěnce hradit část nákladu zdravotní  péče je stanovena  zákonem ČNR č. 550/1991 Sb. v § 11 písm. m).

   Ústavní soud požádal o zaslání písemného stanoviska rovněž úřad předsedy vlády České republiky. Dne 7. 4. 1996 zaslala vláda České republiky  v  zastoupení  předsedy  vlády  České republiky Václava Klause následující stanovisko:

    Podle názoru  vlády obecně platí  v případech, kdy  se svěřuje upravit určitou materii nařízením vlády, že se nařízení vlády musí pohybovat vždy v mezích zákona, od kterého se nesmí odchýlit, může však   zákonem   vymezenou   materii   upravit   v  potřebné  míře podrobnosti. To platí i o nařízení vlády č. 216/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

    Dovolávat se čl. 2  odst. 2, čl. 4 a čl. 41  odst. 1 a odst. 2 Listiny, jakož i čl. 2 odst.  4 Ústavy při výkladu čl. 31 Listiny, je podle názoru vlády samoúčelné a nesprávné. Tato ustanovení svým obsahem a účelem nesouvisí s meritem  návrhu. Čl. 41 , na který se navrhovatelé  ve   svém  návrhu  odvolávají,   stanoví  pouze,  že ústavního práva podle čl. 31 se může občan České republiky domáhat pouze v mezích zákonů,  které upravují poskytování zdravotní péče. Slovo  "meze"  se  zde  však  nevztahuje  k právu samotnému, nýbrž k oprávnění se práva domáhat.

    Navrhovatelé naopak přehlížejí čl. 78 a čl. 79 odst. 3 Ústavy, podle  kterých  jsou  vláda  a  správní  úřady  oprávněny  vydávat v mezích  zákona prováděcí  právní předpisy.  Seshora uvedeného je tedy zřejmé,  že právo na  bezplatnou zdravotní péči  není lidským právem základním.  Tento závěr vyplývá ze  skutečnosti, že Listina
řadí mezi práva základní pouze ta, která jsou uvedena v její hlavě druhé  odd.  prvním,  a  jako  taková  jsou výslovně označena. Ani v této souvislosti se proto nelze dovolávat čl. 4 odst. 2 Listiny.

    Navrhovatelé  se  nesprávně  domnívají,  že  zdravotní  řád je závazný  toliko  pro  zdravotní  pojišťovny.  Povinnost pojištěnce hradit část nákladů zdravotní péče je stanovena zákonem, konkrétně § 11 písm. n) a písm. o), zákona České národní rady č. 550/191 Sb. a nikoli podzákonými právními předpisy.

    Ústavní soud si rovněž  vyžádal těsnopisecké zprávy o schůzích Poslanecké  sněmovny, kdy  byly  projednávány  novely k  zákonu č. 2O/1966 Sb. a k zákonu ČNR č. 550/1991 Sb.

    Pro podání návrhu je splněna podmínka aktivní legitimace podle § 64 odst. 1  písm. b) zák.č. 182/1993 Sb.,  neboť návrh byl podán 43 poslanci.

    Vyjádření  předsedy Poslanecké  sněmovny Parlamentu  ČR ze dne 30.  11.  1995  potvrzuje,  že  zákony  byly  schváleny  potřebnou většinou poslanců zákonodárných  sborů, byly podepsány příslušnými ústavními činiteli a byly řádně vyhlášeny.

    Podle čl. 31 Listiny má  každý právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného  pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.

    Ústavní soud  České republiky se již  v několika nálezech (sp. zn. Pl. ÚS 4/95, publikovaný pod  č. 168/1995 Sb. a nálezu pod sp. zn.   Pl.  ÚS   32/95)  zabýval   povahou  jednotlivých  kategorií základních práv a svobod, obsažených v Listině.

    Zejména v  nálezu, sp. zn. Pl. ÚS 32/95  , vyvodil, že  přímo Listinou  uvedená  rozdílná  úprava  jednotlivých  základních práv umožňuje tvrdit,  že zatímco koncepce základních  lidských práv je vyjádřena tím, že omezení jakékoli formy těchto práv je možné "bez dalšího"  jen  zákonem,  práva  uvedená  v  hlavě  čtvrté Listiny, nazvaná  Hospodářská, sociální  a kulturní  práva, mezi  něž patří i čl. 31, jsou konkretizována výslovně  až příslušným zákonem a na jeho základě  ( v jeho  mezích) je možné  se těchto práv  a svobod domáhat (čl. 41 odst. 1 Listiny).

    Pro  celkové posouzení  návrhu je  z hlediska  ústavního nutno zkoumat,  zda  článek  č.  31  Listiny  v  plném znění představuje základní právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky na základě veřejného pojištění nebo  zda se jedná o ústavní normu, která  má odlišný  normativní  obsah.  Odkazy na  pouhé sémantické rozlišení v Listině samy o sobě  nemohou obstát, i když sám nadpis hlavy  druhé uvádí  pouze "Lidská  práva….", ale  v podtitulu do oddílu prvního zahrnuje již "Základní lidská práva…". Pod každým
pojmovým znakem  nutno rozeznávat jeho normativní  obsah. Z tohoto hlediska je  skutečností , že  Listina zahrnuje v  sobě ustanovení o lidských právech, která co do normativního obsahu jsou odlišná.

    V  prvé  řadě  jsou  to  lidská  práva,  která  vyvěrají přímo z lidského  bytí, a  pouze  tato  skutečnost je  základem vymezení jejich  ústavního  obsahu  o  rozsahu.  Jedná  se o hodnoty, které obsahují základní práva pro uchování integrity člověka a zajištění jeho důstojnosti, jako jsou  např. právo na život, nedotknutelnost osoby   a  osobní   svoboda.  Takováto   práva  jsou  nezadatelná, nescizitelná,  nepromlčitelná  a  nezrušitelná  (čl.  1  Listiny). Jejich meze  mohou být upraveny  za podmínek stanovených  Listinou a pouze zákonem (čl. 4 odst. 2 Listiny). Jsou to práva základní.

    Naproti tomu  lidská práva a  svobody obsažená v  hlavě čtvrté jako "Hospodářská, sociální a  kulturní práva" (sémanticky již bez přívlastku  "základní"),  vyžadují  ke  své  realizaci  součinosti dalších faktorů;  nepůsobí bezprostředně jako  práva výše zmíněná. Zcela evidentní je tento fakt u pojednávaného čl. 31 Listiny, věty
druhé. Právo  na bezplatnou zdravotní péči  a na zdravotní pomůcky je tu zúženo  na rozsah veřejného pojištění a  je tedy odkázáno na retribuci  pojistných  částek.  Celá  tato  hlava  čtvrtá  ve svém souhrnu je závislá na dosažené hospodářské a sociální úrovni státu a s tím  spojené výše životní  úrovně. Toto právo  spadá pod režim
čl. 4 odst. 1 Listiny, kdy povinnosti mohou být ukládány toliko na základě  zákona  v  jeho  mezích  a  jen  při zachování základních lidských práv.

    Plénum  Ústavního soudu  vzalo  rovněž  v úvahu  způsob řešení a odůvodnění   nálezů   Ústavního   soudu   Slovenské   republiky, uveřejněné ve Sbírce  nálezů a usnesení z let  1993-94), pod č. 13 (Pl ÚS 7/94  ze dne 6. 10. 1994,  č. 14 (Pl ÚS 8/94  ze dne 6. 10. 1994  a č.  19 (Pl  ÚS 5/94  ze dne  19. 10.  1994). Ústavní  soud
Slovenské  republiky v  citovaných  nálezech  dospěl k  závěru, že ústavní právo na bezplatnou zdravotní  péči občanů a rovněž úprava podmínek  a rozsahu  jejich  poskytování  je možné  stanovit pouze zákonem,  takže  i  v  případě,  že  zákon obsahuje zmocnění vlády upravit  bližší podmínky  praktického uplatnění  tohoto základního
práva  vydáním  vládního  nařízení,  je  protiústavní  jak samotná podzákonná úprava,  tak i označené  zákonné zmocnění. Pro  úplnost věci  je  však  nutno  připomenout  rozdílnou  úpravu  ústav  obou republik, neboť  Ústava Slovenské republiky  ve svém čl.  40 přímo zakotvuje právo  občana uvedené v  čl. 31 Listiny  základních práv a svobod.

    Normativní obsah  ústavní normy čl. 31  Listiny je dále omezen článkem 41 odst.  1 Listiny, protože se ho  jako práva lze dovolat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.

    Také je třeba se zabývat otázkou, zda zmocnění, uvedené v ust. § 11 odst.  4 zák.č. 20/1966 Sb.,  o péči o zdraví  lidu, ve znění změn a  doplňků, jímž tento zákon  přiznává pravomoc, umožňuje zde příkladmo uvedeným subjektům blíže vymezit zdravotní péči za plnou nebo  částečnou úhradu,  popř. i   její výši,  a určit,  zda takto vymezené  skutečnosti jsou  v  souladu  s ústavním  pořádkem České republiky.

    Jak již bylo konstatováno  výše, právo na bezplatnou zdravotní péči  a  na  zdravotní  pomůcky  mají  občané na základě veřejného pojištění a  za podmínek, blíže vymezených  zákonem. Jestliže tedy tyto podmínky mohou být upraveny pouze zákonem, je zcela nezbytné, aby  i  rozsah  a  způsob  jejich  poskytování byl vymezen stejným legislativním režimem.  Jiná než zákonná úprava  by byla porušením Listiny a tedy i ústavnosti.

    Nelze  připustit,   aby  vymezení  rozsahu   výše  poskytované zdravotní péče  za plnou nebo  částečnou úhradu byla  ponechána na úpravě  jiným  než  zákonným  právním  předpisům.  Tím by se sféra ochrany  základních  práv  a  svobod  dostala  pod  pravomoc  moci výkonné, která k takovým pravomocím není oprávněna.

    Navrhované  zrušení  §  1  zák.č.  550/1991  Sb., o všeobecném zdravotním  pojištění,  ve  znění  zákonů  č.  161/1993  Sb.  a č. 59/1995  Sb., upravuje  jednak všeobecné  zdravotní pojištění, ale i podmínky, za  nichž je na  základě tohoto zákona  zdravotní péče poskytována. § 2 odst. 2 téhož zákona uvádí, co zahrnuje péči plně nebo částečně  hrazenou zdravotním pojištěním,  aniž však v  odst. 2 téhož  paragrafu  přesně  definuje  meze  péče  plně či částečně hrazené zdravotním  pojištěním . Při  určení okruhu péče  v těchto dvou  rovinách, odkazuje  citované ustanovení  na další podzákonný právní  předpis  -  Zdravotní  řád,  vydaný  nařízením vlády České republiky č. 216/1992 Sb., ve znění nařízení vlády č. 50/1993 Sb. a č. 149/1994 Sb. Lze tedy  konstatovat, že zákon č. 550/1991 Sb., ve  znění  pozdějších  předpisů,  obsahuje  vlastně dvojí zmocnění vlády  a   upravuje  základní  koncepci   zdravotní  péče  dalšími resortními předpisy. Tento postup  odporuje jak Listině základních
práv  a svobod,  tak i  ústavnímu pořádku  České republiky,  neboť stanovit meze základních práv a svobod občanů lze jen zákony.

    Definovat zákonné vymezení obsahu  a rozsahu podmínek a způsob poskytování práva občana na bezplatnou zdravotní péči je možné jen zákonem.  Této povinnosti  se  nemůže  zákonodárce zbavit  tím, že zplnomocní orgán moci výkonné k vydání právních norem nižší právní síly  než zákon,  které by  určovaly meze  těchto základních  práv a svobod. Jak  již seshora uvedeného vyplývá,  je dosavadní úprava zdravotní  péče  plně  nebo  částečně  hrazené duplicitně upravena několika  právními  předpisy,  přičemž  základní  podmínky, rozsah a meze  takto   poskytované  péče  jsou  zcela   jasně  řešeny  až resortními vyhláškami (vyhláška Min. zdravotnictví ČR č. 467/1992 Sb., ve  znění pozdějších předpisů, o  zdravotní péči poskytovanou za  úhradu, vyhl.  č. 426/1992   Sb. o  úhradě léčiv  a prostředků zdravotní techniky,  ve znění vyhl. č.150/1994 Sb. a  Zdravotního řádu,  vydaného  nařízením  vlády  ČR  č.  216/1992  Sb., ve znění pozdějších předpisů).

    Zákon č. 20/1966  Sb., o zdraví lidu, v platném  znění, v § 11 odst. 2 ,  3, 4, a zákon č. 550/1991  Sb., o všeobecném zdravotním pojištění, v  platném znění, v  § 2 pozitivně  i negativně rámcově vymezují  rozsah této  péče s  jejím rozdělením  na zdravotní péči plně nebo částečně hrazenou  zdravotním pojištěním. Pojištěncům ve
věku  do  18  let  je  hrazena  zdravotní  péče  plně, i když její indikace zní na  péči částečně hrazenou. V § 2  odst. 2 zák.ČNR č. 550/1991 Sb., o všeobecném  zdravotním pojištění, v platném znění, se  stanoví, že  Zdravotní řád  je závazný  pro všechny  zdravotní pojišťovny. Jeho závaznost však není vztažena na všechny zdravotní pojišťovny v  ý l u č  n ě , jak  se uvádí v návrhu,  a proto není důvodu  pro  tvrzení,  že   zavazuje  pouze  zdravotní  pojišťovny a nikoliv též jiné právnické a fyzické osoby.

    Pokud je namítán navrhovateli rozpor  s Listinou v tom, že byl protiústavně   ustanoven  druhý   limitující  faktor,   tj.  objem finančních zdrojů  na úhradu zdravotní  péče, je tento  limitující faktor přímo  obsažen v čl. 31,  větě druhé Listiny, kdy  je nárok občanů na  bezplatnou zdravotní péči a  na zdravotní pomůcky vázán na ústavní požadavek a rámec veřejného pojištění. Systém veřejného pojištění  je  jako  každý  pojišťovací  systém  limitován objemem finančních  prostředků,  který  se  získává  na základě povinnosti platit pojistné na všeobecné  zdravotní pojištění podle zákona ČNR 592/1992  Sb., v  platném znění.  To ovšem  není shodné s tvrzením navrhovatelů, že poskytovaná zdravotní  péče je podmíněna výsledky ekonomických aktivit zdravotních  pojišťoven. Takto tvrzená právní podmíněnost daná není.

    Navrhovatelé  argumentují  tvrzením,  že  Česká  republika  je povinna respektovat právo každého  na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně  fyzického  a  duševního  zdraví   podle  čl.  12  odst.  1 Mezinárodního  paktu  o  hospodářských,  sociálních  a kulturních právech, vyhlášeného pod č. 120/1976 Sb. Zde je třeba uvést, že se jedná o postulát, který podle  odst. 2 citovaného článku se skládá z různých  opatření,   včetně  zlepšení  všech   stránek  vnějších životních  podmínek a  průmyslové hygieny.  Pokud se  týká samotné zdravotnické péče je  obsažena v ust. odst. 2  písm. d) citovaného článku 12 Paktu, kde se státy zavázaly k vytvoření podmínek, které by zajistily všem lékařskou pomoc a péči v případě nemoci. V tomto ustanovení se nehovoří o bezplatnosti  této lékařské pomoci a péče v nemoci.  Paktem stanovené  podmínky jsou  tedy Českou republikou plně zajišťovány.

    Za takto  konstatovaných skutečností dospělo  plénum Ústavního soudu České  republiky k závěru, že  jak ust. § 11  odst. 4 zák.č. 20/1966 Sb., o péči  o zdraví lidu, v platném znění, tak  i § 1, § 2 odst.  2  a  3  a  §  13  odst.  3  a  5  zák. č. 550/1991 Sb. , o všeobecném   zdravotním   pojištění,   v   platném   znění,  tak i prováděcí předpisy  uvedené v návrhu  skupiny poslanců, odporují čl. 4 odst. 1  a 2 , čl. 31 a čl. 41  Listiny a rovněž čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky.



P o u č e n í :

 Proti  rozhodnutí Ústavního  soudu České republiky se nelze odvolat.


V Brně dne 10. 6. 1996




 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


  • Účasť na samovražde
  • Falšovanie lekárskych predpisov
  • Preskúmanie rozhodnutia o ukončení dočasnej práceneschopnosti
  • Súdne preskúmanie lekárskej správy
  • Preskúmanie lekárskeho posudku súdom
  • Všetky články...
  •  


    Diskusia


    Vaše meno
    Vaša reakcia
    Secure code
    Opíšte prosím text obrázku


    -- žiadne príspevky --