Odškodnenie pracovného úrazu | Medicínske právo
              

Judikatúra


Odškodnenie pracovného úrazu


 | 16.11.2010 | komentárov: 0

Podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. se náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění stanoví ve výši 30,- Kč za jeden bod také tehdy, jestliže bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením na zdraví vznikly od 29.1.1993, i když k úrazu, nemoci z povolání nebo jinému poškození na zdraví (tj. ke škodní události) došlo v době přede dnem 29.1.1993. Ztížení společenského uplatnění vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci z povolání nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, považovat za ustálený.



21 Cdo 642/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ljubomíra Drápala a soudců JUDr. Zdeňka Novotného a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobce M. U., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu č. 2, o odškodnění pracovního úrazu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 30 C 227/94, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. listopadu 2002 č.j. 55 Co 234/2002-122, takto:

Rozsudek městského soudu (s výjimkou výroku, kterým byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé o zaplacení částky 94.965,-Kč s 3% úroky od 1.6.1994 do 14.7.1994 a 16% úroky od 15.7.1994 do zaplacení) se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se (poté co vzal žalobu z části zpět a co žalobu změnil) domáhal, aby mu žalovaní M. s. P. a.s. a M. – R. a.s. společně a nerozdílně zaplatili na odškodnění pracovního úrazu ze dne 9.8.1992 na bolestném 8.512,-Kč, na ztížení společenského uplatnění 220.875,-Kč a na hotových výlohách a nákladech léčení 11.828,-Kč, celkem 241.215,-Kč s 3% úrokem od 1.6. do 14.7.1994, s 16% úrokem od 15.7. do 23.10.1994, se 17% úrokem od 24.10.1994 do 2.8.1995 a s 19% úrokem od 3.8.1995 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedl, že \"odpovědnost za pracovní úraz byla žalovanou stranou výslovně uznána\" a že \"byl již částečně odškodněn\", avšak \"toto odškodnění považuje za nedostatečné\".

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 19.12.1995 č.j. 30 C 227/94-28 uložil žalovanému M. s. P. a.s., aby zaplatil žalobci 192.465,- Kč s 3% úrokem od 1.6.1994 do 14.7.1994, s 16% úrokem od 15.7.1994 do 23.10.1994, se 17% úrokem od 24.10.1994 do 2.8.1995 a s 19% úrokem od 3.8.1995 do zaplacení, zamítl žalobu \"co do částky\" 48.750,-Kč a žalobu proti žalovanému M. – R. a.s., řízení \"co do částky\" 104.985,-Kč zastavil a rozhodl, že žalovaný M. s. P. a.s. je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 16.590,-Kč k rukám \"právního zástupce žalobce\" a že žalovaný M. s. P. a.s. je povinen zaplatit soudní poplatek 7.700,-Kč \"do pokladny zdejšího soudu\" . Při svém rozhodování vycházel ze zjištění, že žalobce utrpěl dne 9.8.1992 v Izraeli pracovní úraz, když na něho spadla panelová stěna, která mu rozdrtila kyčelní jamku. V I. byl operován, do pravé nohy mu bylo vloženo 12 šroubů. Došlo k poranění nervů, takže má omezenou hybnost kyčelního kloubu, kloubu kolenního a páteře. V roce 1993 byl žalobci přiznán plný invalidní důchod. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci náleží náhrada bolestného za 957,5 bodu (jako dvojnásobek základního bodového ohodnocení), což činí částku 14.362,-Kč; protože na úhradu tohoto nároku již obdržel 5.850,- Kč, byla žalobci přiznána náhrada ve výši 8.512,- Kč. Ohledně ztížení společenského uplatnění vycházel ze základního bodového ohodnocení 1.625 bodů, které zvýšil postupem podle ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 32/1965 Sb. (v platném znění) čtyřnásobně. Měl za prokázané, že před úrazem bylo žalobci 42 let a byl zcela zdráv. Po úrazu byl jeho zdravotní stav tak vážný, že mu byl přiznán plný invalidní důchod. Úraz utrpěl v produktivním věku a v jeho důsledku je velmi podstatným způsobem omezen ve všech sférách běžného života, nemůže se zařadit do pracovního procesu a je zcela vyřazen ze sportovního života, má velké problémy s pohyblivostí a nemůže se věnovat domácí práci ani si hrát se svým synem. Čtyřnásobnému zvýšení základního bodového ohodnocení odpovídá částka 195.000,-Kč, žalobce na tento nárok obdržel již úhradu ve výši 22.875,-Kč a zbývá zaplatit částka 172.125,-Kč. Na hotových výdajích žalobce spojených s léčením soud prvního stupně přiznal žalobci 11.828,- Kč, a to za výlohy spojené s přepravou v době léčení a rehabilitace, s nákupem potřeb nutných k pobytu v nemocničním zařízení a za vypracování lékařských posudků MUDr. J. B. a prof. MUDr. R. K., DrSc. Při posuzování základu nároku dospěl soud prvního stupně k závěru, že za škodu způsobenou pracovním úrazem odpovídá žalobci žalovaný M. s. P. a.s.

K odvolání žalovaného M. s. P. a.s. Městský soud v Praze usnesením ze dne 16.1.1997 č.j. 17 Co 676/96-42 rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku ve věci samé ve vztahu k žalovanému M. s. P. a.s., jakož i ve výroku o nákladech řízení, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení; současně vyslovil, že ve výroku o zastavení řízení a v zamítavých výrocích \"zůstal rozsudek soudu prvního stupně nedotčen\". Vytknul soudu prvního stupně, že, ačkoliv v projednávané věci jde nepochybně o pracovní spor, jednal a rozhodl v rozporu s ustanovením § 36a o.s.ř. samosoudcem a nikoliv v senátě. Rozsudek soudu prvního stupně proto musel být v odvoláním dotčených výrocích zrušen.

Obvodní soud pro Prahu 4 poté rozsudkem ze dne 13.5.1997 č.j. 30 C 227/94-60 ve znění usnesení ze dne 6.5.1999 č.j. 30 C 227/94-77 znovu uložil žalovanému M. s. P. a.s., aby zaplatil žalobci částku 192.465,- Kč s 3% úrokem od 1.6.1994 do 14.7.1994, s 16% úrokem od 15.7.1994 do 23.10.1994, se 17% úrokem od 24.10.1994 do 2.8.1994 (správně 1995) a s 19% úrokem od 3.8.1994 (správně 1995) do zaplacení, a rozhodl, že žalovaný M. s. P. a.s. je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 27.840,- Kč k rukám \"právního zástupce žalobce\", že žalovaný M. s. P. a.s. je povinen zaplatit soudní poplatek 7.700,- Kč \"do pokladny zdejšího soudu\" a že žalobce je povinen zaplatit žalovanému M. – R. a.s. na náhradě nákladů řízení 17.194,- Kč. Ze stejných důvodů jako ve svém předchozím rozsudku přiznal žalobci náhradu za bolest ve výši 8.512,- Kč, náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 172.125,- Kč a hotové výdaje spojené s léčením ve výši 11.828,- Kč a dovodil, že za škodu z pracovního úrazu ze dne 9.8.1992 odpovídá žalobci žalovaný M. s. P. a.s.

K odvolání žalovaného M. s. P. a.s. Městský soud v Praze - poté, co zjistil, že žalovaný M. s. P. a.s. byl ke dni 19.6.2002 vymazán z obchodního rejstříku, a co usnesením ze dne 30.7.2002 č.j. 55 Co 234/2002-108 rozhodl, že namísto žalovaného M. s. P. a.s., bude v řízení pokračováno s Českou republikou - Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR - rozsudkem ze dne 19.11.2002 č.j. 55 Co 234/2002-122 rozsudek soudu prvního stupně \"ve výroku o věci samé, pokud jím byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci 94.965,- Kč s 3% úroky od 1.6.1994 do 14.7.1994 a s 16% úroky od 15.7.1994 do zaplacení\" potvrdil, \"ve zbývající části\" změnil tak, že se \"zamítá žaloba o zaplacení částky 97.500,- Kč s 3% úroky od 1.6.1994 do 14.7.1994, s 16% úroky od 15.7.1994 do 23.10.1994, s 17% úroky od 24.10.1994 do 2.8.1995, s 19% úroky od 3.8.1995 do zaplacení a úroky z prodlení z částky 94.965,- Kč ve výši 1% od 24.10.1994 do 2.8.1995, 3% od 3.8.1995 do zaplacení\", a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů a že žalovanému se neukládá povinnost zaplatit soudní poplatek. Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně v tom, že odpovědnost za škodu z pracovního úrazu nese \"původní žalovaný\" M. s. P. a.s., že na odškodnění za bolest žalobci náleží 8.512,- Kč a že má nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s léčením ve výši 11.828,- Kč. Při rozhodování o odškodnění ztížení společenského uplatnění shodně se soudem prvního stupně dovodil, že je třeba uvedený nárok ohodnotit 1.625 body \"se čtyřnásobným zvýšením\". Na úhradě za 1 bod však žalobci nenáleží 30,- Kč, ale pouze částka 15,- Kč. K úrazu žalobce totiž došlo dne 9.8.1992, zvýšení hodnoty 1 bodu z částky 15,- Kč na 30,- Kč stanovila vyhláška č. 54/1993 Sb. až s účinností od 29.1.1993 a podle Čl. II této vyhlášky bolest a ztížení společenského uplatnění z poškození na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních předpisů\"; vzhledem k \"době poškození zdraví žalobce, k němuž došlo dne 9.8.1992\", bylo nutné aplikovat \"dosavadní předpisy\" a na odškodnění ztížení společenského uplatnění tedy žalobci náleží (po zaúčtování již zaplacených 22.875,- Kč) pouze 74.625,- Kč. Ve výroku o úrocích z prodlení odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně proto, že s účinností od 15.7.1994 činily podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. 16% ročně a že po dobu prodlení zaměstnavatele již ke změně jejich výše nedochází.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně změněn, podal žalobce dovolání. Namítá, že nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění nemohl vzniknout \"samotnou škodní událostí\" nebo \"faktem stabilizace zdravotních následků\", ale až na základě \"ohodnocení odborníkem\". Žalobci proto náleží odškodnění \"v sazbě 30,- Kč za jeden lékařský bod\". Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku zrušil a aby mu věc vrátil v tomto rozsahu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle Občanského soudního řádu ve znění účinném do 31.12.2000 - dále jen \"o.s.ř.\" (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Po zjištění, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že proti rozsudku odvolacího soudu v měnícím výroku je dovolání přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění, které vznikly zaměstnanci následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání, se odškodňují jednorázově (srov. § 196 zák. práce).

Určování výše náhrady v jednotlivých případech, jakož i výši, do které lze poskytovat náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, se stanovuje (srov. též zmocnění obsažené v ustanovení § 203 zák. práce) podle vyhlášky č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění (ve znění pozdějších předpisů), která byla s účinností od 1.1.2002 nahrazena vyhláškou č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

V projednávané věci nejsou pochybnosti, že náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobce je třeba stanovit podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. (srov. též § 9 vyhlášky č. 440/2001 Sb.).

Podle ustanovení § 7 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění vyhlášek č. 84/1967 Sb. a č. 76/1981 Sb. činila výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění 15,- Kč na jeden bod. Vyhláškou č. 54/1993 Sb., kterou se mění vyhláška č. 32/1965 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 84/1967 Sb. a vyhlášky č. 76/1981 Sb., byla výše odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění stanovena (srov. její čl. I bod 1) částkou 30,- Kč za jeden bod; tato vyhláška nabyla účinnosti dnem 29.1.1993. V čl. II vyhlášky č. 54/1993 Sb. se stanoví, že \"bolest a ztížení společenského uplatnění z poškození na zdraví, které vznikly přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se posuzují podle dosavadních předpisů\".

Ze znění ustanovení čl. II vyhlášky č. 54/1993 Sb. (za použití jazykového a logického výkladu) vyplývá, že slova \"které vznikly\" se vztahují nikoliv ke slovům \"z poškození na zdraví\", ale ke slovům \"bolest a ztížení společenského uplatnění\". Podle \"dosavadních předpisů\", tj. podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění vyhlášek č. 84/1967 Sb. a č. 76/1981 Sb., proto lze provést odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění jen tehdy, jestliže v době do 29.1.1993 došlo nejen ke škodní události (úrazu, nemoci z povolání nebo jinému poškození na zdraví), ale také ke vzniku bolesti nebo ztížení společenského uplatnění. Uvedené mimo jiné znamená, že podle vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění vyhlášek č. 84/1967 Sb., č. 76/1981 Sb. a č. 54/1993 Sb. se náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění stanoví ve výši 30,- Kč za jeden bod také tehdy, jestliže bolest a ztížení společenského uplatnění způsobené úrazem, nemocí z povolání nebo jiným poškozením na zdraví vznikly od 29.1.1993, i když k úrazu, nemoci z povolání nebo jinému poškození na zdraví (tj. ke škodní události) došlo v době přede dnem 29.1.1993 (srov. též právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1.11.2000 sp. zn. 21 Cdo 2107/99, uveřejněném pod č. 36 v časopise Soudní judikatura, roč. 2001).

Ztížení společenského uplatnění se - jak uvádí ustanovení § 4 odst. 1 věty první vyhlášky č. 32/1965 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) - odškodňuje, jestliže úraz, nemoc z povolání nebo jiné poškození na zdraví má prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů. Ke ztížení společenského uplatnění tedy dochází, jestliže následkem úrazu, nemoci z povolání nebo jiného poškození na zdraví, popřípadě zhoršení jejich následků, nastanou ve zdravotním stavu poškozeného takové změny, které mají prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů. To, zda, popřípadě jaké změny ve zdravotním stavu poškozeného následkem úrazu, nemoci z povolání nebo jiného poškození na zdraví nastaly, lze zjistit, je-li možné považovat stav poškozeného za ustálený, tedy v době, kdy lze provést posouzení (srov. § 8 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Dovolací soud proto dospěl k závěru, že ztížení společenského uplatnění vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu, nemoci z povolání nebo jiném poškození na zdraví, popřípadě po jejich zhoršení, považovat za ustálený a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a přistoupit k jeho bodovému ohodnocení.

V projednávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že náhradu za ztížení společenského uplatnění je třeba stanovit ve výši 15,- Kč za 1 bod, neboť k poškození na zdraví žalobce pracovním úrazem došlo dne 9.8.1992. Uvedený závěr nelze považovat za správný; dnem, v němž žalobce utrpěl úraz, totiž - jak vyplývá z výše uvedeného - ještě ztížení jeho společenského uplatnění nenastalo. Veden chybným právním názorem se odvolací soud nezabýval tím, kdy bylo možné zdravotní stav žalobce po pracovním úrazu považovat za ustálený a kdy tedy bylo možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a přistoupit k jeho bodovému ohodnocení. Vzniklo-li žalobci ztížení společenského uplatnění - jak tvrdí žalobce - až v době od 29.1.1993, měla být náhrada za ztížení společenského uplatnění stanovena ve výši 30,- Kč za jeden bod, i když k pracovnímu úrazu došlo před tímto dnem.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu ve výroku, kterým byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, není správný, neboť spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nejvyšší soud ČR proto rozsudek odvolacího soudu v napadeném výroku, jakož i v akcesorických výrocích o náhradě nákladů řízení a o povinnosti zaplatit soudní poplatek, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem, § 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věty druhá a třetí o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. července 2003

JUDr. Ljubomír Drápal, v. r.

předseda senátu




 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


  • Dostatočné zistenie skutočného stavu veci
  • Určenie výšky náhrady za sťaženie spoločenského uplatnenia
  • Premlčanie náhrady za sťaženie spoločenského uplatnenia - 2. časť
  • Premlčanie náhrady za sťaženie spoločenského uplatnenia - 1. časť
  • Škoda spôsobená povahou prístroja
  • Všetky články...
  •  


    Diskusia


    Vaše meno
    Vaša reakcia
    Secure code
    Opíšte prosím text obrázku


    -- žiadne príspevky --