Stanovisko NS ČR vo veci Detenčného konania 2. časť | Medicínske právo
              

Judikatúra


Stanovisko NS ČR vo veci Detenčného konania 2. časť


 | 4.11.2010 | komentárov: 0



Totéž platí, nastanou-li shora uvedené právní skutečnosti po vydání rozhodnutí podle cit. ustanovení § 191b odst. 4 o. s. ř. Správně proto bylo usnesením zastaveno další řízení, když po rozhodnutí o přípustnosti převzetí umístěného ze zákonných důvodů podepsal souhlas s umístěním (např. ve věcech sp. zn. 11 L 21/2006 Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. L 3/2006 Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 9 L 3/2006 Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 1 L 1/2006 Okresního soudu v Písku, sp. zn. L 664/06 Obvodního soudu pro Prahu 8, sp. zn. 7 L 48/2006 Okresního soudu ve Vsetíně).

Taktéž správně zastavil soud řízení poté, kdy po rozhodnutí podle cit. ustanovení došlo k propuštění umístěného z ústavu (např. ve věcech sp. zn. 12 L 57/2006 Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. L 6/2006 Okresního soudu v Prostějově, sp. zn. 11 L 11/2006 Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 19 L 2/2006 Okresního soudu v Mostě, sp. zn. 38 L 15/2006 Okresního soudu v Karviné).

Uvedené se vztahuje i na případy zastavení řízení pro úmrtí umístěných po rozhodnutí dle cit. ustanovení (ve věcech sp. zn. 11 L 132/2006 Okresního soudu v Litoměřicích, sp. zn. 10 L 1/2006 Okresního soudu Brno-venkov, sp. zn. 12 L 10/2006 Okresního soudu v Šumperku, sp. zn. 12 L 3/2006 Okresno soudu v Břeclavi, sp. zn. 19 L 8/2006 Okresního soudu v Chebu, sp. zn. 40 L 7/2006 Okresního soudu v Karviné apod.).

Naproti tomu nesprávně nebylo řízení zastaveno po rozhodnutí soudu o převzetí umístěného ze zákonných důvodů poté, kdy nastala některá z uvedených skutečností. Ve věcech sp. zn. 11 L 9/2006 Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 19 L 2/2006 a sp. zn. 18 L 5/2006 Okresního soudu v Mostě, kdy došlo k propuštění umístěného, ve věci sp. zn. 18 L 12/2006 Okresního soudu v Mostě, kdy došlo k dodatečnému udělení písemného souhlasu umístěného se svým umístěním, či ve věcech sp. zn. 41 L 4/2006 Okresního soudu v Kladně a sp. zn. 0 L 1/2006 Okresního soudu ve Frýdku-Místku, kde vesměs po zjištění těchto skutečností došlo bez dalšího k založení označených spisů.

Důvodem k zastavení zahájeného detenčního řízení však není přeložení umístěného do jiného (dalšího) ústavu. Je-li umístěný přemístěn do jiného ústavu, znamená to, že z hlediska časového jeho umístění v ústavu bez jeho písemného souhlasu, resp. omezení ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem, trvá i nadále; proto pouhá změna zdravotnického zařízení nemůže mít na probíhající soudní řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče žádný vliv. Účelem tohoto řízení je posouzení, zda je převzetí umístěného nebo jeho držení v ústavu zákonné, takže identita ústavu, kde je občan právě umístěn, nemá z tohoto pohledu žádný význam. Proto ani změna ústavu nemůže mít na řízení jiný dopad než ten, že soud, který musí v každém okamžiku jednat s ústavem, v němž se umístěný právě nachází, vezme jeho přemístění na vědomí a přizpůsobí tomu procesní úkony, jimiž s ústavem vchází v kontakt. Nový (další) ústav také vykonává práva i povinnosti, jež zdravotnickému zařízení o. s. ř. přiznává, a může např. umístěného v případě pominutí důvodů detence propustit.

Chybně proto Okresní soud v Litoměřicích ve věci sp. zn. L 50/2006 poté, kdy rozhodl o tom, že k převzetí umístěné došlo ze zákonných důvodů, po zjištění, že umístěná byla přemístěna do jiného ústavu, řízení usnesením zastavil s odůvodněním, že „nejsou podmínky k pokračování v daném řízení, když vyšetřovaná osoba byla z léčebny svým převozem na interní odd. nemocnice v Děčíně de facto propuštěna“.

Obdobně nesprávně bylo po rozhodnutí o přípustnosti převzetí umístěného do ústavu zdravotnické péče pro přeložení umístěného do jiného zdravotnického zařízení řízení zastaveno ve věcech sp. zn. 43 L 12/2006 Okresního soudu v Karviné, sp. zn. 12 L 1/2006 a sp. zn. 12 L 8/2006 Okresního soudu v Břeclavi.



Stejně tak nesprávný postup je třeba spatřovat pokud zahájené řízení ještě před rozhodnutím podle § 191b odst. 4 o. s. ř. Obvodní soud pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 32 L 1/2006 usnesením zastavil po zjištění, že došlo k přeložení umístěného do jiného ústavu, s tím, že nový ústav by měl „požádat o vyslovení přípustnosti převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče“ a že tím důvod, aby tento soud dále rozhodoval o této otázce, odpadl.

Zjevně vadným je také usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věci sp. zn. 32 L 5/2006, jímž bylo zastaveno řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a držení umístěného v ústavu zdravotnické péče, ačkoli takové řízení nebylo vůbec zahájeno. V odůvodnění usnesení se totiž mj. uvádí: „Zdejší soud pod 32 L 5/2006-2 ze dne 10. 5. 2006 rozhodl tak, že řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení nemocného se nezahajuje. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 27. 5. 2006“.

Za nesprávné nutno pokládat i usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ve věcech sp. zn. 32 L 2/2006 a sp. zn. 32 L 3/2006, jimiž soud současně zahájil řízení o vyslovení přípustnosti převzetí do ústavu zdravotnické péče umístěného (výrok I.) a současně toto řízení zastavil (výrok II.) s odůvodněním, že: „Nemocnice Na Františku s poliklinikou v Praze 1, oznámila zdejšímu soudu, že dne 4. 4. 2006 přijala k hospitalizaci jmenovaného nemocného, neboť byl nalezen v bytě v bezvědomí a po zajištění jeho životních funkcí byl přijat na resuscitační oddělení. S ohledem na svůj zdravotní stav nebyl schopen udělit svůj písemný souhlas s převzetím. Nemocnice požádala o souhlas převzetím za nemocného. Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl dne 11. 4. 2006 pod sp. zn. 32 L 3/2006 o tom, že řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení nemocného se nezahajuje. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 4. 5. 2006. Zdejší soud provedl šetření, zda důvody pro uvedené řízení nadále trvají, a zjistil, že nemocný byl převezen dne 28. 4. 2006 do Thomayerovy nemocnice, pod výše uvedenou adresou, kteréžto zdravotnické zařízení by mělo požádat o vyslovení přípustnosti převzetí a držení v ústavu zdravotnické péče. Zdejší soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 103, 104 odst. 1 ve spojení s § 191 b) odst. 1 a § 88 písm. d) o. s. ř. a řízení u zdejšího soudu zastavil, neboť důvody pro rozhodování zdejšího soudu přemístěním nemocného odpadly.“

Obě uvedená usnesení krom toho postrádají odůvodnění výroků, jimiž bylo řízení zahájeno. Z obsahu usnesení lze dovodit, že řízení byla zahájena jen proto, aby mohla být zastavena z důvodu v nich uvedeného, který je nutno pokládat za nesprávný, jak již bylo vyloženo.

V souvislosti s přemístěním umístěného do jiného ústavu vyvstává otázka postupu soudu, je-li po zahájení řízení umístěný přemístěn do ústavu, který je v obvodu jiného soudu. V takovém případě přichází v úvahu přikázání věci jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti podle § 12 odst. 2, 3 o. s. ř.

Tak postupoval ve věci Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 5 L 1/2006 Obvodní soud pro Prahu 5, u něhož bylo detenční řízení zahájeno, a který rozhodl, že k převzetí umístěné do ústavu zdravotnické péče došlo ze zákonných důvodů (§ 191b odst. 4 o. s. ř.). Poté byla umístěná přeložena do ústavu v obvodu Okresního soudu v Kutné Hoře. Obvodní soud pro Prahu 5 předložil věc s návrhem na delegaci věci Vrchnímu soudu v Praze, který usnesením sp. zn. Ncd 435/2006 věc přikázal ve smyslu § 12 odst. 2, 3 Okresnímu soudu v Kutné Hoře.

V těchto případech je však třeba mít na zřeteli relativní krátkost lhůt pro rozhodnutí soudu podle § 191b odst. 4 o. s. ř. i pro rozsudek podle § 191d odst. 4 o. s. ř. Zákonná sedmidenní lhůta k rozhodnutí v prvém případě zřejmě značně znesnadňuje užití postupu podle § 12 odst. 2, 3 o. s. ř. Obdobné posouzení platí i pro takový postup v řízení o přípustnosti dalšího držení v ústavu podle § 191d o. s. ř.

III.

§ 191c - Doručení usnesení a jeho účinky

1. O tom, že se usnesení podle ustanovení § 191b odst. 4 o. s .ř. nedoručuje umístěnému, soud rozhodne ve výroku tohoto usnesení.

2. Odpadl-li důvod, pro nějž bylo řízení zahájeno (vedeno) až po té, kdy soud vydal rozhodnutí o přípustnosti převzetí (dalšího držení), které dosud nenabylo právní moci, popřípadě odpadl-li tento důvod v průběhu odvolacího řízení, nestačí jen zastavit řízení, ale je třeba i již vydané rozhodnutí zrušit.

3. Ústavy vykonávající zdravotnickou péči nejsou účastníky řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče. Proto nejsou oprávněny podat dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl podle ustanovení § 191b odst. 4 o. s. ř.

První odstavec uvedeného ustanovení předpokládá výjimku ze zásady, že usnesení podle § 191b odst. 4 o. s. ř. se doručí též umístěnému, pro případ, že podle vyjádření ošetřujícího lékaře není schopen chápat obsah takového rozhodnutí. O tom, že se usnesení podle ustanovení § 191b odst. 4 o. s .ř. nedoručuje umístěnému, soud rozhodne ve výroku tohoto usnesení. Soudy však ve většině případů takto nepostupují. Nabízí se totiž porovnání odlišnosti dikce ustanovení § 191c odst. 1 o. s .ř. a § 189 téhož zákona, které může vést k názoru, že o tom, že usnesení podle § 191b odst. 4 o. s. ř. se umístěnému nedoručí, soud výslovně nerozhoduje. Ač lze souhlasit s tím, že obě tato ustanovení mají odlišnou dikci, je jisté, že jejich účel je shodný. Posouzení, zda jsou splněny předpoklady pro nedoručení usnesení umístěnému, náleží soudu a nikoliv lékaři (nutno počítat i s tím, že vyjádření lékaře nemusí být vždy zcela jednoznačné). V zájmu právní jistoty, komu má být usnesení doručeno (i pro posouzení otázky jeho řádného doručení v rámci řízení o opravných prostředcích) je proto třeba trvat na požadavku, aby o tom soud výslovně rozhodl. Takovýto postup byl zjištěn pouze ojediněle (např. ve věci Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 7 L 39/2005, ve věci Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. L 376/2006, nebo ve věci Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 36 L 125/2005).

Soudy však jinak zásadně zjišťují, zda lze upustit od doručení usnesení podle § 191b odst. 4 umístěnému dotazem na ošetřujícího lékaře. Nedoručují usnesení jen tehdy, jestliže tento lékař vyloučí, že by umístěný byl schopen chápat obsah usnesení.

V rozporu s tím nebylo usnesení podle cit. ustanovení doručeno umístěnému ve věci sp. zn. 12 L 305/2006 Obvodního soudu pro Prahu 6, když chybí vyjádření ošetřujícího lékaře v uvedeném smyslu. Obdobně nesprávně soud postupoval i ve věci sp. zn. 37 L 13/2006 Okresního soudu v Karlových Varech, v níž usnesení podle cit. ustanovení nebylo doručeno umístěné, ač nebylo zjištěno, zda jde o případ, kdy lze od doručení usnesení ve vyloženém smyslu upustit.

Ten, o jehož umístění v ústavu jde, je účastníkem řízení, v němž má být vysloveno, zda k jeho převzetí do ústavu došlo ze zákonných důvodů či nikoliv. Ostatně o jeho účastenství v tomto řízení se výslovně zmiňuje ustanovení § 191b odst. 2 o. s. ř.

Pokud se týče ústavu, který je povinen učinit oznámení podle § 191a o. s. ř., nemá v tomto případě ani status žalobce ani navrhovatele, ani toho, o jehož právech nebo povinnostech by mělo být v řízení jednáno (§ 90 a § 94 odst. 1 o. s. ř.). Za účastníka tohoto řízení jej o. s. ř. případně neoznačuje ani v ustanoveních týkajících se řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, a to přes skutečnost, že jinak tomuto ústavu dává oprávnění se proti rozhodnutí (které se ústavu doručuje) odvolat (§ 191c odst. 1 a 2 o. s. ř.). V této souvislosti je proto možno nastolit otázku, zda je ústav legitimován případně napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení podle ustanovení § 191b odst. 4 o. s. ř.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. je k podání dovolání legitimován pouze účastník řízení. Jestliže ústavy vykonávající zdravotnickou péči nemají statut účastníka řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče, pak z této skutečnosti vyplývá, že dovolání proti rozhodnutí, kterým bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení § 191b odst. 4 o. s. ř. není oprávněn podat příslušný ústav zdravotnické péče (usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 6. 2007, č. j. 30 Cdo 1745/2007-91 ve věci Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. L 452/2005).

Ústav je kdykoliv sám oprávněn posoudit medicínské důvody převzetí, resp. i dalšího držení umístěného. Proto jej může také v každém stádiu detenčního řízení propustit, jestliže medicínské důvody detence pominuly.

K propuštění umístěných ústavem a k následnému zastavení řízení došlo např. ve věci sp. zn. 3 L 2/2005 Okresního soudu v Prachaticích, ve věci sp. zn. 6 L 3/2006 Okresního soudu ve Strakonicích, ve věci sp. zn. 14 L 1/2006 Okresního soudu v Pardubicích apod.

Ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 71 L 868/2006 soud prvního stupně usnesením ze dne 3. 5. 2006 rozhodl, že k převzetí umístěného došlo ze zákonných důvodů. Ten podal proti tomuto rozhodnutí odvolání. Poté soud prvního stupně usnesením ze dne 1. 6. 2006, č. j. 71 L 868/2006-9, řízení ve věci zastavil, když ze sdělení Psychiatrické léčebny Brno – Černovice zjistil, že umístěný byl propuštěn domů. S ohledem na již zmíněné odvolání na tuto situaci odvolací soud reagoval zastavením odvolacího řízení s přihlédnutím k ustanovení § 103 a § 104 odst. 1 o. s. ř.

K tomu je třeba dodat, že skutečnost, že v případě, že v ústavu internovaná osoba dá souhlas se svým umístěním nebo že se podrobuje vyšetřovacím a léčebným úkonům, popřípadě byla hospitalizace ukončena propuštěním a pacient tak přestal být omezen ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem, odpadá tím předmět sporu a osobní svoboda jedince přestává být objektem veřejnoprávní ochrany. Ingerenci soudní moci již nic nepřipouští. Nastává tím situace procesním předpisem sice přímo nepostižená, nicméně ne neobdobná případům, kdy odpadá pravomoc soudu k řízení a rozhodnutí ve věci detence (resp. když právo spojené s osobou zaniká její smrtí). Odpadnutí základní podmínky řízení (§ 103 o. s. ř.), vede pak zásadně k zastavení řízení (§ 104 odst. 1, věta první, o. s. ř.); vydané rozhodnutí ve věci, pokud dosud nenabylo právní moci, musí být odklizeno zrušením ve smyslu ustanovení § 107 odst. 5 per analogiam o. s. ř., protože z povahy věci a vzhledem ke změně poměrů na jeho účinky nemá dojít (viz přiléhavé odůvodnění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 44 Co 226/2006, uvedené v části V.).

IV.

§ 191d - Přípustnost dalšího držení

Lhůta tří měsíců určená soudu v § 191d odst. 4 o. s. ř. k rozhodnutí o tom, zda další držení umístěného v ústavu je přípustné a na jakou dobu, začíná běžet ode dne vydání (vyhlášení) usnesení, jímž soud vyslovil, že k převzetí umístěného do ústavu došlo ze zákonných důvodů. Uplynutí této lhůty, která je lhůtou pořádkovou, nebrání soudu v tom, aby rozhodl o přípustnosti dalšího držení umístěného v ústavu.

V detenčním řízení soud rozhoduje zpravidla ve dvou stadiích. V prvém rozhodne usnesením do sedmi dnů ode dne, kdy došlo k omezení osobní svobody osoby jejím umístěním do zdravotnického zařízení (ústavu) bez jejího souhlasu, zda k převzetí došlo ze zákonných důvodů (§ 191b odst. 4 o. s. ř.). Odvolání proti tomuto usnesení nemá odkladný účinek (§ 191c odst. 2 o. s. ř.). Jestliže soud vyslovil, že převzetí bylo v souladu se zákonnými důvody a umístěný je omezen nebo vyloučen ze styku s vnějším světem, pokračuje soud v řízení o vyslovení přípustnosti jeho dalšího držení v ústavu (§ 191d odst. 1 o. s. ř.). V takovém případě detenční řízení přechází do druhého stadia. Ke zjištění zdravotního stavu umístěného soud ustanoví znalce. Úkolem znalce je vyjádření o tom, zda další držení umístěného v ústavu při omezení nebo vyloučení styku s vnějším světem je či není nutné. Znalcem nemůže být ustanoven lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen (§ 191d odst. 2 o. s. ř.). Soud nařídí jednání, k němuž přizve umístěného (pokud podle vyjádření ošetřujícího lékaře nebo písemného znaleckého posudku je umístěný schopen vnímat průběh a význam jednání) a jeho zástupce (opatrovníka). Při jednání vyslechne znalce, podle okolností ošetřujícího lékaře, umístěného a provede popřípadě další vhodné důkazy (§ 191d odst. 3 o. s. ř.). V rozsudku, který musí být vyhlášen do tří měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do ústavu, rozhodne soud, zda další držení je přípustné a na jakou dobu. Ustanovení § 191c odst. 2 a 3 platí tu obdobně (§ 191d odst. 4 o. s. ř.).

Jednou z procesních záruk určených osobám na ochranu jejich základního práva na osobní svobodu je v detenčním řízení právo na urychlené soudní rozhodnutí. Představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 LZPS. Rychlý postup řízení ukládá též občanský soudní řád v ustanoveních § 6 a § 100; právo účastníka, aby jeho věc byla soudem projednána a rozhodnuta bez zbytečných průtahů formuluje dále v ustanovení § 5 odst. 2 zákon o soudech a soudcích (zákon č. 6/2002 Sb.) a soudci stanoví povinnost rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů (§ 79 odst. 1 cit. zák.). Mimořádný důraz kladený na požadavek rychlosti v detenčním řízení vyplývá ze stanovení lhůt pro vydání rozhodnutí soudu přímo v LZPS (čl. 8 odst. 6) a v občanském soudním řádu (§ 191b odst. 4 a § 191d odst. 4 o. s. ř.). Tato ustanovení nabývají na významu v souvislosti s účelem detenčního řízení, jímž je ochrana práva na osobní svobodu, které je vedle práva na život nepochybně nejdůležitějším ústavně zaručeným základním lidským právem.

V prvním stadiu detenčního řízení podle ustanovení § 191b o. s. ř. musí soud ve velmi krátké lhůtě sedmi dnů rozhodnout, zda je naplněn některý z důvodů § 23 odst. 4 zákona o péči o zdraví lidu, pro který byla omezena osobní svoboda umístěného. Má-li soud dodržet zákonem stanovenou lhůtu, jeho postup v řízení musí být rychlý a bezformální a řízení může být omezeno jen na provedení důkazů předvídaných v ustanovení § 191b odst. 3 o. s. ř. Na rozdíl od prvního stadia provádí se ve druhém stadiu detenčního řízení podle ustanovení § 191d o. s. ř. řádné důkazní řízení, jehož základem je znalecké dokazování. V závislosti na zákonném důvodu umístění do ústavu je soud povinen provést všechny důkazy potřebné pro závěr o nutnosti dalšího držení umístěného v ústavu. Rozsudek podle ustanovení § 191d odst. 4 o. s. ř. musí být vyhlášen do tří měsíců počítaných od vydání usnesení, že k převzetí došlo ze zákonných důvodů (§ 191b odst. 4 o. s. ř.), nikoliv ode dne jeho právní moci. Jde o lhůtu zákonnou, která je pro soud závazná a má vždy zvláštní důležitost. Po vydání usnesení podle ustanovení § 191b odst. 4 o. s. ř. soud z úřední povinnosti vyšetří okolnost, že umístěný je omezen nebo vyloučen ze styku s vnějším světem, aniž by čekal na zprávu ústavu, a neprodleně pokračuje v řízení podle ustanovení § 191d o. s. ř. ( § 191d odst. 1 o. s. ř. ). To platí i v případě, že proti usnesení podle ustanovení § 191b odst. 4 o. s. ř. bylo podáno odvolání. Takový postup soudu je třeba dovodit z ustanovení § 191c odst. 3 o. s. ř., které uvedenému odvolání nepřiznává odkladný účinek. Je proto neodůvodněné, aby soud např. nepokračoval v řízení, nachází-li se spis k rozhodnutí o odvolání u odvolacího soudu.

Za tím účelem soud učiní potřebná opatření, zpravidla si pořídí kopie těch částí spisu, které nezbytně potřebuje ke svému rozhodnutí. Podání odvolání nemůže být přičítáno k tíži účastníka řízení. Závaznost zákonné tříměsíční lhůty určené na ochranu základního lidského práva na osobní svobodu tudíž pro soud znamená, že ji musí nezbytně dodržet a tomuto zákonnému požadavku i podřídit postup v řízení. Vzhledem ke skutečnosti, že soud musí ve velmi krátké době provést všechny důkazy potřebné pro závěr, zda je či není nutné další držení umístěného v ústavu, lze výjimečně připustit překročení tříměsíční lhůty pouze v zájmu spolehlivého zjištění skutkového stavu.

Účel práva na urychlené soudní rozhodnutí - ať už je formulováno obecně zákonným požadavkem na rychlost řízení bez zbytečných průtahů nebo přímo stanovením zákonných lhůt adresovaných soudu - je zapotřebí vykládat především v souladu s ústavním principem právní jistoty, který zahrnuje i záruku, že budou šetřena projednávaná práva účastníka řízení. Až vydání rozhodnutí soudu odstraní právní nejistotu ohledně jeho práv. Průtahy řízení mohou způsobit značné znehodnocení nebo i porušení subjektivních práv hmotněprávní povahy, o něž se jedná. To má dále vliv na přijetí věcně správného a spravedlivého rozhodnutí. Rychlost a účinnost každého řízení je ovšem podmíněna objektivně, charakterem projednávané věci. Dobu na projednání věci bez zbytečných průtahů nelze vyjádřit numericky. Tomu odpovídá i všeobecně zastávaný názor, že soudcovskou činnost nelze regulovat stanovením procesních lhůt. V souvislosti s právem na osobní svobodu představují výjimku lhůty týkající se zadržení a vazby. V občanském soudním řádu jsou lhůty adresované soudu k vydání rozhodnutí lhůtami pořádkovými, na rozdíl od zákonných procesních lhůt, které jsou vesměs neprodlužitelné a zásadně propadné. Zatímco zmeškání propadné lhůty má vždy procesní následky spočívající ve ztrátě možnosti provést účinně procesní úkon, marné uplynutí pořádkové lhůty pro vydání rozhodnutí nemá za následek jeho neúčinnost a nemá ani význam pro obsah rozhodnutí (může však mít jiné hmotněprávní následky, popřípadě důsledky disciplinární). K řešení problematiky nutnosti zajištění práva na urychlené soudní rozhodnutí, kdy z objektivních důvodů nelze v justiční sféře stanovit délku řízení formou procesních lhůt, přispívá maxima, kterou při přezkumu stížností na průtahy v řízení doktrinárně obráží judikatura Ústavního soudu shodně s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva. Spočívá na zásadě, že každý konkrétní případ musí být hodnocen vždy individuálně v závislosti na jeho okolnostech, s přihlédnutím ke kritériím složitosti předmětu řízení, chování jednotlivých účastníků a postupu soudu, který o věci rozhodoval.

Na základě uvedeného lze učinit následující závěry: Tříměsíční lhůta, zakotvená v ustanovení § 191d odst. 4 o. s. ř. pro vydání rozsudku o přípustnosti dalšího držení v ústavu, je jednou z nejdůležitějších procesních záruk určených osobám na ochranu jejich základního práva na osobní svobodu v detenčním řízení podle ustanovení § 191a až 191g občanského soudního řádu. Představuje promítnutí zásad spravedlivého procesu z hlediska naplnění práva účastníka řízení na projednání jeho věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené době, zakotveného zejména v ustanovení čl. 38 odst. 2 LZPS. Případné překročení této lhůty, která je svojí povahou lhůtou pořádkovou, lze proto výjimečně připustit, je-li to potřebné ke spolehlivu zjištění skutkového stavu. Tříměsíční lhůta počíná běžet od vydání usnesení podle ustanovení § 191b odst. 4 o. s. ř., že k převzetí došlo ze zákonných důvodů, nikoliv ode dne jeho právní moci. Jestliže soud tedy rozhodne o zákonnosti omezení osobní svobody umístěného, neprodleně pokračuje v řízení podle ustanovení § 191d o. s. ř. To platí i v případě, že je proti usnesení podáno odvolání a spis je předložen odvolacímu soudu, neboť zákon nepřiznává odvolání odkladný účinek (§ 191c odst. 3 o. s. ř.).

Jak již bylo uvedeno, cit. ustanovení § 191d o. s. ř. upravuje druhé stadium detenčního řízení, v němž soud pokračuje dále (z úřední povinnosti), aniž by znovu vydával usnesení o zahájení tohoto řízení podle § 81 odst. 3 o. s. ř. Do druhého stadia řízení přechází za splnění dvou předpokladů, jimiž je jednak rozhodnutí soudu, že k převzetí umístěného došlo ze zákonných důvodů, a dále okolnost, že umístěný je nadále omezen ve styku s vnějším světem.

Jsou-li oba uvedené předpoklady splněny, pokračuje soud dále v řízení. Jeví se proto vhodným, aby již v souvislosti s rozhodnutím o tom, že k převzetí umístěného došlo ze zákonných důvodů (§ 191b odst. 4 o. s. ř.) – nejlépe odpovídající výzvou – bylo ústavu uloženo, aby soudu neprodleně po jejím doručení sdělil, zda umístěný je i nadále omezen ve styku s vnějším světem. Třeba znovu zdůraznit, že uvedené podmínky, za nichž detenční řízení přechází do druhého stadia, je soud povinen vyšetřit z úřední povinnosti, a to neprodleně po rozhodnutí podle § 191b odst. 4 o. s. ř., aniž by jinak čekal na zprávu ústavu (zda ústav sám tedy bez výzvy soudu sdělí, zda umístěný je nadále omezen ve styku s vnějším světem).

Takto pokračoval Okresní soud v Jičíně v řízení ve věcech sp. zn. L 14/2003 a sp. zn. 30 L 11/2005, když přímo v rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného ze zákonných důvodů ve výroku usnesení ústavu uložil, aby nejpozději do sedmi dnů od doručení usnesení sdělil, zda umístěný je i nadále omezen ve styku s vnějším světem.

Soudy po rozhodnutí o vyslovení přípustnosti převzetí umístěného do ústavu ze zákonných důvodů ve smyslu § 191b odst. 4 o. s. ř. správně pokračují v řízení a zjišťují, zda je umístěný nadále omezen ve styku s vnějším světem, a ukládají ústavu povinnost tuto skutečnost bezodkladně sdělit, byť k tomu užívají různých formulací. Takto postupoval např. Okresní soud v Litoměřicích ve věci sp. zn. 12 L 20/2006 a ve věci sp. zn. 11 L 132/2006

Pouze v některých případech soudy ukládají ústavu tuto povinnost samostatnou výzvou až po doručení usnesení vydaného podle § 191b odst. 4 o. s. ř., popř. až po právní moci tohoto usnesení (např. Okresní soud v Karviné ve věcech sp. zn. 38 L 15/2006, sp. zn. 39 L 9/2006, sp. zn. 40 L 7/2006, sp. zn. 43 L 14/2006, Okresní soud ve Vsetíně ve věcech sp. zn. 6 L 15/2006, sp. zn. 7 L 48/2006, sp. zn. 7 L 49/2006, Okresní soud v Písku ve věci sp. zn. 1 L 17/2006).

Pouze ojediněle byla zjištěna pochybení soudů v tom, že v tomto druhém stadiu detenčního řízení řádně nepokračovaly.

Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. 12 L 305/2006 soud po rozhodnutí ze dne 10. 7. 2006 o tom, že k převzetí umístěné došlo ze zákonných důvodů, byl nečinný až do 18. 12. 2006, kdy teprve požádal ústav o sdělení, zda důvody pro detenci trvají.

Podobně ve spisech Okresního soudu v Karlových Varech sp.zn. 37 L 31/2006 a sp.zn. 37 L 36/2006 následuje po rozhodnutí o přípustnosti převzetí umístěných ze zákonných důvodů pokyn kanceláři „založ“.

Ve věci Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 30 L 4/2006 byla po rozhodnutí o převzetí umístěného ve smyslu § 191b odst. 4 o. s. ř. ze dne 6. 3. 2006 vyznačena pouze právní moc usnesení a v řízení nebylo dále pokračováno.

Okresní soud v České Lípě ve věci sp. zn. 19 L 11/2006 po vydání usnesení o přípustnosti převzetí umístěné ze dne 24. 3. 2006 učinil dotaz ústavu, směřující ke zjištění, zda je nadále omezena ve styku s vnějším světem, teprve dne 26. 5. 2006. Po odpovědi ústavu o tom, že byla dne 4. 5. 2006 přemístěna do jiného ústavu v Praze a že další osud pacientky lékaři není znám, spis bez dalšího založil.

Obdobně postupoval Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou ve věci sp. zn. L 1/2006, když po rozhodnutí o přípustnosti převzetí umístěného usnesením ze dne 27. 9. 2006 následuje ve spise záznam o tom, že telefonicky bylo zjištěno, že umístěný byl 13. 10. 2006 přeložen do jiného ústavu v Hradci Králové, s následným pokynem kanceláři k založení spisu.

Ve věci sp. zn. 9 L 16/2006 Okresního soudu v Příbrami bylo usnesením ze dne 2. 3. 2006, č. j. 9 L 16/2006-5, rozhodnuto, že k převzetí umístěné do Oblastní nemocnice Příbram došlo ze zákonných důvodů (nabylo právní moci dne 25. 3. téhož roku). Dne 13. 3. 2006 podala nemocnice v Příbrami zprávu, že tato pacientka se nachází na oddělení infekce JIP téže nemocnice. Okresní soud usnesením ze dne 10. 4. 2006 ustanovil ve věci znalkyni z oboru zdravotnictví, jíž uložil vyjádřit se k otázce, zda držení umístěné v ústavu je nutné, resp. na jakou dobu, a zda je pacientka schopna vnímat a účastnit se jednání a porozumět rozhodnutí soudu. K podání posudku soud stanovil znalkyni lhůtu třiceti dnů. Znalkyně však spis soudu vrátila (soudu spis došel dne 16. 5. 2006) se zprávou ze dne 11. 5. 2006, že pacientka v nemocnici dne 10. 5. 2006 zemřela. Identickou zprávu zaslala soudu dne 11. 5. 2006 i nemocnice. Okresní soud v Příbrami pak usnesením ze dne 17. 5. 2006, č. j. 9 L 16/2006-13, řízení zastavil podle ustanovení § 104 o. s. ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Obdobná situace nastala ve věci Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. 17 L 23/2005. Usnesení o tom, že k převzetí umístěného došlo ze zákonných důvodů, bylo vydáno dne 15. 8. 2005, dne 21. 9. 2005 byl ustanoven znalec, posudek byl podán 18. 10. 2005. Dne 8. 11. 2005 byl vyslechnut znalec. Dne 30. 11. 2005 proběhlo jednání za účasti opatrovníka, proveden důkaz znaleckým posudkem a konstatován protokol o výslechu znalce. Z neznámých a ne zcela pochopitelných důvodů pak bylo jednání odročeno na 1. 12. 2005 k vyhlášení rozsudku, jímž byla přípustnost dalšího držení umístěného stanovena na dobu jednoho roku. Soud tak přibližně o patnáct dnů překročil zákonnou lhůtu.

Jako odporující úpravě obsažené v ustanovení § 191d o. s. ř. je třeba hodnotit i postup Okresního soudu v Mělníku ve věci sp. zn. 8 L 24/2006, v níž usnesením ze dne 6. 9. 2006 bylo (mimo jiné) rozhodnuto o tom, že k převzetí umístěného došlo ze zákonných důvodů. Ač sděleným důvodem převzetí pacienta do ústavu vykonávajícího zdravotnickou péči bylo v tomto případě bezvědomí umístěného (takže – byť při nedostatku dalších případných zjištění – nebylo možno ani vyloučit dlouhodobější hospitalizaci), rozhodnutí podle § 191b odst. 4 o. s. ř. následoval již jen referát: „Založ“.

Obdobně ve věci Okresního soudu v Tachově ve věci sp. zn. L 1/2005, bylo rozhodnuto dne 31. 5. 2005 usnesením, že k převzetí umístěné do ústavu došlo v souladu se zákonem. I v tomto případě, ačkoliv zdravotní stav pacientky odůvodňoval předpoklad dlouhodobosti jejího umístění v ústavu vykonávajícího zdravotnickou péči, rozhodnutí podle § 191b odst. 4 o. s. ř. následoval již jen referát ze dne 21. 6. 2005 s pokynem vyznačit právní moc, dále zapsat věc do rejstříku Nc jako podnět ke zbavení způsobilosti k právním úkonům a pak již byl referován jen pokyn : „Založ“ .

Ve věci Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 14 L 292/2006 bylo usnesením ze dne 7. 8. 2006, č. j. 14 L 292/2006-9, řízení ve věci vyslovení přípustnosti držení umístěné zastaveno s odůvodněním, že usnesením téhož soudu ze dne 22. 6. 2006 byla vyslovena přípustnost převzetí pacientky do ústavní péče. Následně Fakultní Thomayerova nemocnice soudu sdělila, že pacientka byla přeložena do LDN Fakultní Thomayerovy nemocnice, pavilon A2. Soud pak poukázal na to, že jelikož byla jmenovaná přeložena do jiného zdravotnického zařízení, odpadl důvod dalšího vedení řízení ve věci držení v ústavu. S tímto postupem soudu se nelze ztotožnit již pro to, že, jak alespoň ze spisu vyplývá, nebyla pacientka z ústavní péče propuštěna.

Zatímco první stadium detenčního řízení je omezeno pouze na zjištění základních skutečností, ve druhém stadiu se provádí náležité dokazování, jehož základem je znalecký důkaz. Soud se ovšem neomezuje jen na tento důkaz, nýbrž – především podle důvodu umístění ve smyslu § 23 odst. 4 zákona č. 20/1966 Sb. – provede všechny důkazy potřebné k posouzení nutnosti dalšího držení umístěného v ústavu.

Ustanovení § 191d odst. 3 o. s. ř. přitom předepisuje povinnost soudu nařídit jednání a vyslechnout při něm znalce, jímž nemůže být ustanoven lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen (§ 191d odst. 2 o. s. ř.).

Nebyl zjištěn případ, kdy by znalcem byl ustanoven lékař, pracující v ústavu, v němž je umístěný držen. Nebyl také zjištěn případ neustanovení znalce.

Občas však dochází k tomu, že znalec není při jednání vyslechnut. Bylo tomu tak např. ve věcech Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. L 622/2004, sp. zn. L 709/2004, sp. zn.L 381/2005, sp. zn. L 611/2005, sp. zn. L 577/2006, ve věci Okresního soudu v Kroměříži sp. zn. 6 L 20/2006, když je většinou ve spise zachycena omluva znalce z neúčasti při jednání.

Podle § 191d odst. 4 o. s. ř. soud podle výsledků dokazování rozhodne buď o přípustnosti dalšího držení umístěného v ústavu, se současným určením na jakou dobu je držení přípustné, nebo rozhodne, že další držení umístěného v ústavu není přípustné. Rozsudek o tom musí být vyhlášen do tří měsíců od vydání usnesení podle § 191b odst. 4 o. s. ř., nikoliv ode dne jeho právní moci. Tato relativně krátká lhůta je zdůvodněna požadavkem co nejrychlejšího zjednání jistoty o postavení umístěného na základě důkazního řízení, když předchozí usnesení o přípustnosti umístěného bylo vydáno jen na základě základních informací.

Bylo zjištěno, že soudy pouze zcela výjimečně nedodrží zákonnou tříměsíční lhůtu pro vydání rozsudku.

Okresní soud v Havlíčkově Brodě ve věci sp. zn. 0 L 611/2005 vydal 19. 7. 2005 usnesení podle § 191b odst. 4 o. s. ř. a dne 26. 10. 2005 vydal rozsudek podle § 191d odst. 4 o. s. ř. Opoždění bylo ovlivněno nečinností soudu do 17. 8. 2005, kdy teprve došlo k ustanovení znalce, s tím, že kanceláří byl tento pokyn vypraven až 6. 9. 2005.



Okresní soud v Šumperku ve věci sp. zn. 12 L 6/2006 vydal usnesení podle § 191b odst. 4 o. s. ř. 17. 3. 2006. Poté učinil dotaz ústavu, zda je umístěný nadále omezen ve styku s vnějším světem teprve 26. 4. 2006, aniž by ústavu pro odpověď stanovil lhůtu. Odpověď ústavu došla soudu 12. 5. 2006. Poté byl ustanoven znalec, který podal písemný posudek dne 5. 6. 2006. Za tohoto stavu bylo jednání nařízeno až na 12. 7. 2006, kdy byl vydán rozsudek podle § 191d odst. 4 o. s. ř.

Obdobně tomu bylo ve věci sp. zn. 13 L 2/2006 téhož soudu, kdy usnesení podle § 191b odst. 4 o. s. ř. bylo vydáno 22. 2. 2006. Dotaz na ústav ohledně dalšího trvání omezení umístěného byl učiněn teprve 27. 3. 2006. Odpověď ústavu byla doručena soudu 6. 4. 2006, avšak k následnému ustanovení znalce došlo až dne 27. 4. 2006. Rozsudek podle § 191d odst. 4 o. s. ř. byl pak vyhlášen 20. 6. 2006.

V.

§ 191e - Účinnost rozsudku

Po vydání rozsudku o přípustnosti držení v ústavu vykonávajícím zdravotnickou péči postupuje soud tak, aby rozhodnutí o povolení dalšího držení vydal ještě před uplynutím doby uvedené v § 191e odst. 1 o. s. ř.

Zákonná úprava doby účinnosti rozsudku vychází z úvahy, že důvodnost dalšího držení umístěného v ústavu je nutno podrobovat pravidelným šetřením, jež se musí opakovat nejpozději po uplynutí jednoho roku od vyhlášení předchozího rozsudku. Rovněž řízení podle § 191e o. s. ř. soud provádí z vlastní iniciativy (z úřední povinnosti) na podkladě šetření o dalším držení umístěného v ústavu. K tomu je vhodné, aby ústav včas sám informoval soud o nutnosti dalšího pobytu umístěného v ústavu, aby tak soud mohl ještě v původní lhůtě rozhodnout o přípustnosti dalšího držení v ústavu. Za naplnění cit. ustanovení odpovídá soud a nelze se tudíž spoléhat na to, že ústav sám a s potřebným předstihem sdělí a odůvodní soudu potřebu dalšího držení umístěného.

Budou-li pro to medicínské důvody, ústav může kdykoliv, bez zřetele na lhůtu přípustnosti držení umístěného v ústavu, jej propustit.

Soudy správně po vydání rozsudku o přípustnosti dalšího držení umístěného podle § 191d odst. 4 o. s. ř. provádějí šetření potřebné k posouzení otázky, zda má být držení umístěného v ústavu prodlouženo a na jakou dobu.

Okresní soud v Šumperku ve věci sp. zn. 12 L 6/2006, kde lhůta pro držení umístěného podle rozsudku vydaného v souladu s ustanovením § 191d odst. 4 o. s. ř. měla uplynout dne 12. 7. 2007, spis založil na lhůtu 1. 6. 2007 za účelem dotazu ústavu na potřebu dalšího držení umístěného v ústavu.



Nesprávně ve věci Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. L 622/2004 po opakovaných rozsudcích soudu o tom, že další držení umístěného je přípustné na dobu jednoho roku, z nich poslední ze dne 13. 10. 2006, následuje ve spise pokyn kanceláři k založení spisu, aniž by tak soud podroboval další držení umístěného v ústavu pravidelnému vlastnímu šetření; to tím spíše, že předchází postupně tři rozsudky o dalším držení umístěného (vždy na dobu jednoho roku).



Naproti tomu ve věcech Okresního soudu v Havlíčkově Brodě sp. zn. L 709/2004, sp. zn. L 381/2004, sp. zn. L 611/2005, sp. zn. L 849/2005, sp. zn. L 577/2006 ústav zpravidla s dvouměsíčním předstihem oznamuje soudu potřebu prodloužení doby k povolení dalšího pobytu umístěného v ústavu.



K propuštění umístěného před uplynutím doby určené k jeho držení v ústavu, jejíž konec podle spisu připadl na 24. 2. 2007, došlo z medicínských důvodů již dnem 29. 6. 2006 ve věci sp. zn. L 1440/05 Obvodního soudu pro Prahu 8.

Ve věci Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 3 L 120/2006 bylo rozsudkem ze dne 11. 9. 2006 vysloveno, že další držení umístěného v ústavní péči je přípustné do 11. 9. 2007. Zprávou ze dne 29. 9. 2006 sdělila Psychiatrická léčebna Jihlava, že dne 25. 9. 2006 byla ukončena hospitalizace umístěného. Okresní soud v Jihlavě poté usnesením ze dne 6. 10. 2006 řízení zastavil podle § 104 o. s. ř. s tím, že odpadl důvod, pro který bylo řízení zahájeno (§ 191b o. s. ř.)

Ve věci Městského soudu v Brně sp. zn. 71 L 390/2006 soud prvního stupně rozsudkem ze dne 15. 5. 2006, č. j. 71 L 390/2006-18, vyslovil přípustnost dalšího držení umístěno v ústavu zdravotní péče. Toto rozhodnutí bylo napadeno včas odvoláním umístěného. Dříve, než odvolací soud o tomto odvolání rozhodl, ústav sdělil, že umístěný byl z hospitalizace propuštěn. Poté odvolací soud usnesením ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 44 Co 226/2006, správně rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil (srovnej výklad u bodu III.).

VI.

Získané poznatky svědčí pro závěr, že řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče je agendou značně náročnou na organizační schopnosti soudního aparátu, která současně představuje jeho vysoké časové zatížení. Je pak též zřejmé, že se soudy vesměs snaží požadavkům tohoto řízení dostát, a to včetně dodržování zákonem stanovených lhůt. Přes tuto skutečnost však nejsou ve všech případech úspěšné. Tato okolnost padá na vrub nejen určitých nedostatků v organizaci práce, přičemž jsou zejména patrny rezervy v součinnosti mezi soudy a jednotlivými ústavy zdravotnické péče, u nichž je třeba trvat na včasném oznamování umístění pacientů, resp. na poskytování dalších sdělení nezbytných pro řízení, včetně respektování nutnosti soud informovat o všech podstatných údajích týkajících se umístěného.

1. časť stanoviska TU.




 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


  • Prevzatie osoby do ústavu zdravotníckej starostlivosti bez jej súhlasu 3. časť
  • Prevzatie osoby do ústavu zdravotníckej starostlivosti bez jej súhlasu 2. časť
  • Prevzatie osoby do ústavu zdravotníckej starostlivosti bez jej súhlasu 1.časť
  • Odmietnutie poskytnutia neodkladnej zdravotnej starostlivosti
  • Prekročenie limitov
  • Všetky články...
  •  


    Diskusia


    Vaše meno
    Vaša reakcia
    Secure code
    Opíšte prosím text obrázku


    -- žiadne príspevky --