Subjektívne osobnostné práva a ochrana osobnosti | Medicínske právo
              

Judikatúra


Subjektívne osobnostné práva a ochrana osobnosti


 | 26.8.2009 | komentárov: 4



Č. 19/I/2006 ZP
V jednotném rámci práva na ochranu osobnosti existují jednotlivá dílčí práva, jež zabezpečují občanskoprávní ochranu jednotlivých hodnot osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické a psychicko-morální integrity osobnosti. Při vymezení obsahu práva na ochranu osobnosti je nutno vycházet ze skutečnosti, že subjektivní osobnostní právo a v jeho rámci jednotlivá subjektivní práva jsou neoddělitelně spjata s osobností každé fyzické osoby jako individuality a suveréna, resp. s jednotlivými hodnotami, jež tvoří celistvost osobnosti každé fyzické osoby v její fyzické a morální jednotě. Prostřednictvím tohoto subjektivního osobnostního práva se osob­nost každé fyzické osoby uplatňuje ve vztahu k jiným subjektům s rovným právním postavením.


(Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1701/2005)



Věc:
Nejvyšší soud rozhodl v právní věci žalobkyně S. H. proti žalované F. n. K. V. o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 89/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. února 2005, čj. 1 Co 297/2004-58. Dovolání zamítl a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Z odůvodnění:
Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 15. února 2005, čj. 1 Co 297/2004-58, potvrdil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. července 2004, čj. 32 C 89/2003-40, kterým byla zamítnuta žaloba, aby žalovaná byla povinna vydat žalobkyni v opisu veškerou zdravotní dokumentaci J. H., která byla žalovanou pořízena v období červen až srpen roku 2002, jakož i další zdravotní dokumentaci, která je vedena žalovanou a souvisí s onkologickým onemocněním J. H.
Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 občanského soudního řádu. Věc posoudil podle ustanovení § 11, § 13 a § 15 obč. zák., podle nichž má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí svého jména a projevu osobní povahy (§ 11 obč. zák.), dále má právo zejména se domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění (§ 13 obč. zák.), když po smrti fyzické osoby přísluší uplatňovat právo na ochranu její osobnosti manželu a dětem a není-li jich, jejím rodičům (§ 15 obč. zák.).
Žalobkyně spatřuje neoprávněný zásah do osobnostních práv svých a svého zemřelého manžela (konkrétně do práva na soukromí) ve skutečnosti, že žalovaná odmítá vydat zdravotní dokumentaci jejího zemřelého manžela.
Odvolací soud považoval za základní otázku, zda právo, jehož se žalobkyně jménem svým a současně za svého zemřelého manžela dovolává, je právem chráněným ustanovením § 11 obč. zák. Uvedl, že předmětem všeobecného osobnostního práva je osobnost každé fyzické osoby jako individuality, vytvářená jednotlivými hodnotami tvořícími celistvost osobnosti v její fyzické a morální jednotě. Hodnoty tvořící integritu fyzické osoby vypočítává příkladmo § 11 obč. zák. a patří mezi ně i soukromí.
Právo na soukromí spočívá v právu jednotlivce rozhodnout podle vlastního uvážení zda, popřípadě v jakém rozsahu mohou být skutečnosti jeho soukromého života zpřístupněny jiným. Předmět práva na osobní soukromí tvoří vnitřní intimní sféra života jednotlivce vytvářená skutečnostmi jeho soukromého života. Z tohoto obsahu práva na osobní soukromí vyplývá, že nevydání zdravotnické dokumentace z objektivního pohledu nemůže být neoprávněným zásahem do soukromí žalobkyně ani jejího zemřelého manžela, neboť není způsobilé jakkoli narušit vnitřní intimní sféru života žalobkyně a tím méně jejího zemřelého manžela za jeho života. Ani sama žalobkyně blíže neodůvodňovala, jak se nevydání zdravotní dokumentace na její vnitřní intimní sféře života projevilo, když tato skutečnost se osobnosti jejího již zemřelého manžela dotknout vůbec nemohla.
Rozhodnutí odvolacího soudu nabylo právní moci dne 18. března 2005, přičemž zástupci žalobkyně bylo doručeno téhož dne.
Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podala žalobkyně dne 18. května 2005 včasné dovolání. Má zato, že dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam. Vytýká mu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. – žalobkyní však nedopatřením uváděné ustanovení § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.). Právní otázka, která je základem rozhodnutí odvolacího soudu, nebyla doposud řešena u dovolacího soudu a žalobkyni nejsou známa ani případná publikovaná rozhodnutí soudů nižších stupňů. Navíc je tato právní otázka řešena v rozporu s hmotným právem. Je sporné, zda nejbližší příbuzní zesnulého mají právo na přístup k informacím ze zdravotnické dokumentace zesnulého.
Dovolatelka je přesvědčena, že tyto osoby toto právo mají ve stejném rozsahu, jako měl za svého života zesnulý. Odepření tohoto práva zdravotnickým zařízením zasahuje do soukromí zesnulého i nejbližších příbuzných.
Žalobkyně je toho názoru, že při absenci právní úpravy v zákoně o péči o zdraví lidu je zapotřebí použít obecné právní úpravy dané občanským zákoníkem v jeho § 15. Smrtí fyzické osoby zaniká nejen schopnost fyzické osoby starat se o svá osobnostní práva, ale zaniká i subjekt těchto práv sám o sobě. Zanikají i jeho osobnostní práva. Naproti tomu i po smrti fyzické osoby zpravidla přetrvávají niterné, často velmi silné a intimní vztahy blízkých osob k zemřelému. Zásahem třetích osob do osobnostních práv zemřelého, do jeho cti, dobré pověsti, jména apod. v situaci, kdy zemřelý sám již není schopen tato práva hájit, dochází k narušení soukromí pozůstalých blízkých osob. Je tak ovlivněn i jejich niterný život.
Občanský zákoník v § 15 svěřuje ochranu osobnostních práv pozůstalým blízkým osobám právě proto, že ochrana osobnostních práv zemřelého je zpravidla rovněž ochranou osobnostních práv pozůstalých. Obdobně i v situaci, kdy panují pochybnosti blízkých osob o zdravotním stavu zemřelého před smrtí a o příčinách smrti, o tom, zda někdo nenese na smrti zavinění, a v situaci, kdy zemřelý pacient sám není schopen uplatňovat své právo na informace o zdravotním stavu, ani udělit souhlas s poskytnutím těchto informací, odmítnutí poskytnout informace o zdravotním stavu je způsobilé závažným způsobem zasáhnout do soukromí pozůstalých.
Odvolací soud tedy nesprávně usoudil, že nevydání zdravotnické dokumentace nemůže ovlivnit intimní sféru života zesnulého ani pozůstalých. Proto dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 29. června 2005, ve kterém se s rozhodnutím odvolacího soudu ztotožňuje. Domnívá se, že právo na vydání zdravotnické dokumentace není právem chráněným ustanovením § 11 a § 15 obč. zák. Proto navrhuje, aby dovolání žalobkyně bylo odmítnuto, případně zamítnuto a aby žalované byly přiznány náklady dovolacího řízení.
Dovolací soud uvážil, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o. s. ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o. s. ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolání je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., když dovolací soud má zato, že napadený rozsudek má po právní stránce zásadní význam při řešení otázky práva pozůstalých na přístup k informacím ze zdravotní dokumentace zesnulého v řízení o ochranu osobnosti.
Dovolací soud poté přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o. s. ř.
Z ustanovení § 242 o. s. ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu rozsahem dovolacího návrhu. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem.
Současně v případech, je-li dovolání přípustné, je povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 občanského soudního řádu, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to i tehdy, když nebyly uplatněny v dovolání. Existence těchto možných vad však ze spisu nevyplývá.
Žalobkyní uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. se vztahuje na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. je poznamenáno nesprávným právním posouzením. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O ten se jedná tehdy, pokud soud buď použije jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo jestliže sice aplikuje správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyloží.
Nesprávné právní posouzení věci může být způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu. Jde tak především o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav.
Podle ustanovení § 11 obč. zák. má fyzická osoba právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Ustanovení § 13 téhož zákona fyzické osobě dotčené v osobnostní sféře dává mimo jiné právo požadovat z tohoto důvodu odpovídající zadostiučinění (morální nebo případně i majetkové).
Občanský zákoník právo na ochranu osobnosti fyzické osoby upravuje jako jednotné právo, jehož úkolem je v občanskoprávní oblasti zabezpečit respektování osobnosti fyzické osoby a její všestranný svobodný rozvoj. Jde o důležité rozvedení a konkretizaci článků 7, 8, 10, 11, 13 a 14 Listiny základních práv a svobod. V jednotném rámci práva na ochranu osobnosti existují jednotlivá dílčí práva, která zabezpečují občanskoprávní ochranu jednotlivých hodnot (stránek) osobnosti fyzické osoby jako neoddělitelných součástí celkové fyzické a psychicko-morální integrity osobnosti.
Při vymezení obsahu práva na ochranu osobnosti je nutno vycházet ze skutečnosti, že subjektivní osobnostní právo a v jeho rámci jednotlivá subjektivní práva jsou neoddělitelně spjata s osobností každé fyzické osoby jako individuality a suveréna, resp. s jednotlivými hodnotami, které tvoří celistvost osobnosti každé fyzické osoby v její fyzické a morální jednotě. Prostřednictvím tohoto subjektivního osobnostního práva se osobnost každé fyzické osoby jako individuality a suveréna uplatňuje ve vztahu k jiným subjektům s rovným právním postavením.
Subjektivní všeobecné osobnostní právo se vyznačuje především tím, že toto právo:
- náleží bez dalšího každé fyzické osobě jako individualitě a suverénu,
- s ohledem na svůj předmět, který tvoří osobnost jako atribut spjatý s každou fyzickou osobou jako individualitou a suverénem, resp. jednotlivé hodnoty jako součásti celistvosti této její osobnosti v její fyzické a morální jednotě (především život, zdraví a tělo, osobní svoboda, čest, důstojnost a pověst, jméno, podoba, slovní projevy osobní povahy, jakož i osobní soukromí) má osobní, nemajetkový charakter,
- působí vůči všem ostatním subjektům (tj. vůči všem fyzickým a právnickým osobám s rovným právním postavením,
- patří fyzické osobě výlučně po celou dobu jejího života, což znamená, že fyzická osoba jako subjekt všeobecného osobnostního práva po celou dobu svého života vylučuje kterýkoliv subjekt s rovným právním postavením z možnosti nakládat v mezích právního řádu se svou osobností, resp. s jejími jednotlivými hodnotami,
- je časově neomezené, takže trvá po celou dobu jejího života, tj. od jejího narození (resp. již od početí), až do její smrti,
- je dále nepřevoditelné (nezcizitelné), nepostižitelné výkonem rozhodnutí a je nepromlčitelné a neprekludovatelné (obdobně srovnej publikaci Ochrana osobnosti podle občanského práva autorů Karel Knap, Jiří Švestka a kol., Linde Praha, a. s., 2004, str. 96 násl.).

Ke vzniku občanskoprávních sankcí za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnosti fyzické osoby podle ustanovení § 13 obč. zák. musí být jako předpoklad odpovědnosti splněna podmínka existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo jen ohrožení osobnosti fyzické osoby v její fyzické a morální integritě, tento zásah musí být neoprávněný (protiprávní) a musí zde být zjištěna existence příčinné souvislosti mezi tímto zásahem a neoprávněností (protiprávností) zásahu.
Nenaplnění kteréhokoliv z těchto předpokladů vylučuje možnost nástupu sankcí podle ustanovení § 13 obč. zák. Neoprávněným zásahem je zásah do osobnosti fyzické osoby, který je v rozporu s objektivním právem, tj. s právním řádem.
Odvolací soud v napadeném rozhodnutí konstatoval, že žalobkyně neprokázala existenci neoprávněného zásahu do svých osobnostních práv a osobnostních práv svého manžela. Tento závěr je v souzené věci určující, protože nebyl-li prokázán zásah do osobnostních práv žalobkyně a jejího manžela, schází základní předpoklad pro případné přisouzení prostředků ochrany osobnosti ve smyslu ustanovení § 11 a násl. obč. zák.
Dovolací soud má zato, že právo na soukromí, které obsahuje i právo fyzické osoby na rodinný život, v sobě obsahuje rovněž předpoklad péče a zájmu o zdraví nejbližších osob (stejně tak, jako je i právem samotné fyzické osoby být informován o vlastním zdravotním stavu).
Ochrany tohoto práva vyplývající z ustanovení § 11 a násl. obč. zák. se však lze úspěšně domáhat jen v případě, že k narušení tohoto práva skutečně také došlo.
To však v případě žalobkyně, stejně tak jako u jejího zesnulého manžela, zjištěno nebylo.
Nadto, i pokud by k tomuto zásahu skutečně došlo, pak samotné vydání zdravotní dokumentace (resp. jejího opisu) by bez dalšího bylo obtížně možno považovat za prostředek, který by byl způsobilý tento zásah reparovat.
Není možno ani dospět k závěru, že by samotný fakt ne­vydání zdravotní dokumentace (respektive jejího opisu) žalobkyni byl samostatným zásahem do práva na ochranu osobnosti, jak správně konstatoval ve svém rozhodnutí již odvolací soud. V takovémto případě totiž uvedeným způsobem uplatněný požadavek neodpovídá žádnému právu imanentnímu osobnosti fyzické osoby, které by nesplněním tohoto požadavku bylo porušeno.
Při vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním, a tak i uplatněným dovolacím důvodem, je proto výtka, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neopodstatněná.
Z vyložených důvodů lze proto rozsudek Vrchního soudu v Praze pokládat za správný (§ 243b odst. 2 občanského soudního řádu). Proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.), aniž nařídil jednání (243a odst. 1 o. s. ř.), podané dovolání žalobkyně zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5, věta první, o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 150 a § 151 odst. 1 o. s. ř., když dovolací soud má zato, že okolnosti případu odůvodňují rozhodnout o náhradě nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 




 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


  • Informovaný súhlas
  • Vydanie zdravotnej dokumentácie a vlastnícke právo
  • Nahliadanie do zdravotnej dokumentácie zosnulého príbuzného
  • Zabezpečenie starostlivosti o neplnoleté dieťa
  • Lekárske pochybenie vs. informovaný súhlas
  • Všetky články...
  •  


    Diskusia


    Vaše meno
    Vaša reakcia
    Secure code
    Opíšte prosím text obrázku


    UbhqgnGX

    (23.5.2015)
    Os maiores terermotos atf3panse xustamente nos bordos de placa, isto e9 lf3xico debido aos sucesivos choques entre elas. Estes sismos este1n nas placas: Filipina, Indiana, na do Pacedfico, na de Nazca e na de Cocos.Por exemplo, no caso de Me9xico, cuxas placas de interaccif3n son: a placa de Cocos, citada con anterioridade e situada no Pacedfico e a placa norteamericana. En esencia, o movemento e9 de aproximacif3n da placa de Cocos cara a placa norteamericana, nun un choque frontal con compof1entes de cizalla, que producen un doble efecto: por unha banda, introdfacense por debaixo da placa norteamericana producindo terermotos de gran profundidade, cun vulcanismo activo asociado, e por outra banda, un deslizamento, que se manifesta nunha gran faia que, se prolonga cara a costa da Baixa California e cuxa continuacif3n me1is cara o norte enlaza coa famosa faia de San Andre9s. Nesta situacif3n, os terermotos que se producen poden ser, ou de tipo de subduccif3n ou de tipo de cizalla, cuxas caracteredsticas, en canto e1 enerxeda liberada, son moi diferentes.

    I59zOrxux4tB

    (10.5.2015)
    Ad Michal Ryška:Mysledm, že slovenskfd daS si je vědom toho, že vfdrok č. 2 je skktuovfdm tvrzenedm (navedc nepřesnfdm) - viz detailned argumentace v bodě 37 ne1lezu. Bod 38 ne1lezu je tak podle mě třeba čedst ve spojened s bodem 37. I v bodě 38 ne1lezu je navedc daS při pauše1lnedm posouzened cele9ho čle1nku opatrnfd, když uve1ded: \"V prerokfavanej veci bola intenzita ze1sahu do pre1va sťažovateľa podstatne1, pretože išlo o čle1nok novine1ra, ktorfd sa tfdkal ote1zok verejne9ho ze1ujmu, kritiky rozhodovacej činnosti sfadov a V Zc1SADĚ išlo o hodnotovfd sfad.\" (důraz doplněn) Ad \"Alexyho ve1žedced formule\":O to, zda je (či vůbec může bfdt) třeted prvek testu proporcionality objektivned, se vedou dlouhe9 teoreticke9 disputace. Na podobnou kritiku ostatně reaguje i Alexy v čle1nku citovane9m slovenskfdm daS (Alexy, R.: Balancing, constitutional review, and representation, I.CON, Volume 3, Number 4, 2005. s 572 a nasl.). Podle mě je ale Alexyho formule poře1d přesvědčivějšed než kejkle česke9ho daS s hodnotovfdm, syste9movfdm, empirickfdm a kontextovfdm argumentem [viz Ne1lez Pl. daS 4/94 \"Anonymned svědek\"]. Že je tento test nepoužitelnfd potvrzuje i skutečnost, že se jedm daS ředded jen, když se mu to hoded. http://tlmxfivhv.com [url=http://mubzdvwjzeb.com]mubzdvwjzeb[/url] [link=http://tmbscwyej.com]tmbscwyej[/link]

    RvpsHYKUQ8It

    (7.5.2015)
    Ad David Kosař:Dedky za odkaz, rozhodnuted se mi ledbed - a to tak, že velmi. Me1m ale jeden prcakitkfd dotaz na teoretika(y). Jak v praxi spre1vně (čti: alespoň trochu objektivně) prove1dět kategorizaci hodnot podle Alexyho formule (hodnota nedzke1-středned-podstatne1) s ohledem na medru uspokojitelnosti pre1va na ochranu osobnosti? Je to vůbec ree1lně? Mysledm přitom, že (i ve svfdch rozhodnutedch) plně che1pu, že u osoby veřejne9ho ze1jmu může bfdt medra uspokojitelnosti ochrany osobnostnedch pre1v ve věcech veřejne9ho ze1jmu upozaděne1 (\"len stredne1 až nedzke1\"). Co si ale předliš nedoke1žu představit, je pre1vě to konkre9tned Alexyho \"zne1mkove1ned\" - a s tedm mi slovenskfd daS předliš nepomohl (odst. 38). Nemluvě tedy o tom, že vfdrok 2 nened kritikou (hodnotedcedm fasudkem), ale skutkovfdm tvrzenedm (jako ze1klad kritiky použitfdm).

    r7S6ls89sSun

    (6.5.2015)
    Pote9, co jste sloužil svůj čas nebo jine1 sankce za ozsduoened za trestnfd čin, byste asi chtěli nechat to všechno za sebou. Bohužel, život nened vždy fungovat tedmto způsobem. Odsouzened za trestnfd čin majed tendenci ne1sledovat ve1s asi všude, kam jedt, takže je těžke9 dostat se na svůj život. Naštěsted, tam je naděje. Vfdmaz je způsob, jak vymazat ze1znam tak, aby vaše ozsduoened pro trestnfd čin skutečně setřel, což ve1m umožned zedskat čerstve9, čiste9 zače1tek ve sve9m životě.Bohužel, ne. dačelem zahlazened je poskytnout jednotlivcům, kteřed mohou medt provedene9 Smutnfdm chybu druhou šanci. Nicme9ně, tam jsou některe9 okolnosti nebo trestnfdch činů, kde ste1t nebo federe1lned vle1da může rozhodnout, že osoba nened ne1rok na takovou šanci.Okolnosti, ktere9 budou poškozovat vaše šance na zahlazened ze1znamu obsahujed vedce trestnfdch činů. Pokud jste byli ozsduoeni jine9ho trestne9ho činu v době mezi ktere9 jste obdrželi svou prvned ozsduoened a čas, kdy že1dat o vfdmaz, bude že1dost tve1 te9měř jistě bfdt odepřen.Zatedmco tyto trestne9 činy se bude lišit od stavu-na-ste1t, pokud jste byl ozsduoen za specie1lned trestne9ho činu, jako je zne1silněned, obtěžove1ned děted, nebo jine9 sexue1lně založene9 trestnfdch činů nebo přestupků tfdkajedcedch se děted, bude vfdmaz obecně neměla bfdt volbou pro ve1s.Trestnfd čin, kterfd je způsobilfd pro vfdmaz v jednom ste1tě nemused bfdt způsobile9 v jine9m. Každfd ste1t me1 neze1visle9 ze1kony a pravidla pro vfdmaz. Pokud jste byl ozsduoen za federe1lned zločin, jste podle9hajed vnitroste1tnedm pre1vnedm předpisům o vfdmaz bez ohledu na to, kterfd ste1t jste spe1chal svůj zločin palců Take9, každfd ste1t zpracove1ve1 vfdmaz různfdmi způsoby. Někteřed mohou zapečetit svůj ze1znam, jined mohou zrušit svůj verdikt, jined mohou vymazat svůj ze1znam. Bez ohledu na pre1vned terminologii, ve většině předpadů faspěšne1 vfdmaz ředzened znamene1, že budete moci přistupovat k přesvědčened, jako by nikdy neexistoval.