Slovenská a Česká | Medicínske právo

J U D I K A T Ú R A (Sk / Cz) / Poskytovanie zdr. starostlivosti bez súhlasu


Prevzatie osoby do ústavu zdravotníckej starostlivosti bez jej súhlasu 3. časť

 | 8.7.2014 | komentárov: 0

Prevzatie osoby do ústavu zdravotníckej starostlivosti bez jej súhlasu 2. časť

 | 8.7.2014 | komentárov: 0

Prevzatie osoby do ústavu zdravotníckej starostlivosti bez jej súhlasu 1.časť

 | 8.7.2014 | komentárov: 0

„Prevzatie chorého do ústavu zdravotníckej starostlivosti bez jeho súhlasu je vážnym zásahom do základného práva na osobnú slobodu zaručeného čl. 17 ods. 1 ústavy. Preto nemôže byť ponechané iba na ústave zdravotníckej starostlivosti, ako jeho zamestnanci vyhodnotia splnenie podmienok na umiestnenie osoby do ústavu bez jej súhlasu a je tu vytvorená zákonná poistka v podobe tzv. „detenčného konania“, ktoré je upravené v § 191a nasl. OSP. Pokiaľ sa okresný súd a krajský súd uspokojili iba s vyjadrením MUDr. I., na ktorom je v podstate uznesenie okresného súdu aj krajského súdu založené, napriek skutočnostiam, ktoré sa v okolnostiach sťažovateľkinej veci vyskytli a ktoré minimálne spochybňujú dôvodnosť jej umiestnenia v ústave bez súhlasu, potom súdny prieskum stratil zmysel a celé konanie bolo iba formálnym procesom, ktorý neslúžil na ochranu práv sťažovateľky. Ak by sa súdy v obdobných veciach vždy uspokojili iba s výsluchom ošetrujúceho lekára a chorého, bez toho, aby prihliadli na špecifiká konkrétneho prípadu, takýto postup súdov by mohol dokonca viesť ku zneužívaniu inštitútu prevzatia a umiestnenia chorého do ústavu vykonávajúceho zdravotnícku starostlivosť.“

Odmietnutie poskytnutia neodkladnej zdravotnej starostlivosti

 | 30.6.2014 | komentárov: 0

„Nedostatočnosť zistenia skutkového stavu spočíva v tom, že správne orgány sa žiadnym spôsobom v svojom rozhodnutí nevysporiadali so skutočnosťou, odôvodňujúcou, že zdravotný stav sťažovateľa bol akútny, ohrozujúci jeho život. Nezaoberajú sa ani námietkami, prečo sťažovateľ v prípade akútneho zdravotného stavu už v noci predtým, ako navštívil ambulanciu žalobcu, nevyhľadal ošetrenie na lekárskej pohotovosti.“

Prekročenie limitov

 | 3.11.2011 | komentárov: 0

Městský soud v Praze v podstatě vůbec nezabýval námitkami stěžovatelky, které uváděla od počátku řízení, zejména tím, že opakovaně zdůvodňovala nezbytnost překročení finančních nákladů v inkriminované době (2 čtvrtletí 2004); lze souhlasit se stěžovatelkou, že uvedený soud se v zásadě omezil na pouhé konstatování souladu ve věci uplatněné dohody o úhradě zdravotní péče pro 1. pololetí roku 2004 se „Závazným opatřením Ministerstva zdravotnictví, kterým se vyhlašuji výsledky dohodovacího řízení o hodnotách bodu a výši úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění pro 1. pololetí 2004“. Argumentace stěžovatelky, poněkud jinými slovy vyjádřená i v ústavní stížnosti, kdy zdůraznila, že i v předmětném období poskytovala jen nezbytnou (hrazenou) zdravotní péči lege artis v souladu s právními předpisy a bez zbytečných nákladů, leč vždy se zřetelem k tomu, aby potřebného léčebného efektu bylo dosaženo s ohledem na individuální zdravotní stav pojištěnce, tedy zůstala bez relevantní odpovědi. I Ústavní soud spatřuje podstatu věci v ústavněkonformním posouzení otázky, zda stěžovatelka v daném období překročila sporné náklady z nezbytných důvodů, tedy aby nutného léčebného efektu bylo dosaženo s ohledem na individuální zdravotní stav konkrétních pojištěnců. Na tuto otázku je třeba se zejména zaměřit v novém řízení a případně v tomto směru doplnit dokazování. Ústavní soud poukazuje v této souvislosti na závěr vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3507/2008 (i když skutkové okolnosti případů jsou poněkud jiné), podle něhož pokud zdravotnické zařízení poskytlo nutnou a neodkladnou péči pojištěnci zdravotní pojišťovny, je příslušná pojišťovna povinna tuto péči uhradit i v situaci, že byl dohodnutý finanční limit v daném období vyčerpán. Uvedený závěr považuje i Ústavní soud za ústavně plně konformní; je však třeba doplnit, že tento závěr – sám o sobě – nepokrývá všechny v úvahu přicházející případy, kdy lze smluvně dohodnutý objem zdravotní péče překročit (např. nárůst počtu pacientů dané pojišťovny, preskripce léků u chroniků apod.). Ústavní soud dodává, že celá tato problematika vztahů mezi pojišťovnami a poskytovateli zdravotní péče je natolik zásadní, že sama výše žalované částky v této souzené věci relevantní není.

Umiestnenie v zdravotníckom zariadení

 | 3.10.2011 | komentárov: 0

Doba umístění osoby ve zdravotnickém zařízení na podkladě § 23 odst. 4 písm. b) zák. č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, tj. z důvodů nesouvisejících s trestním řízením, se nezapočítává do doby trvání zadržení této osoby a rozhodování o její vazbě, a to ani tehdy, navazuje-li bezprostředně na propuštění ze zdravotnického zařízení její zajištění pro účely trestního řízení.

Zásah polície a detenčné konanie

 | 11.11.2010 | komentárov: 0

Ani v případech diagnostikovaných psychických poruch nelze stavět lékařskou diagnózu nad právo. Orgány policie, ale i jiné orgány veřejné moci, proto musí vždy bedlivě vážit, zda žádosti o jejich zákrok či asistenci, a zejména pak tento zákrok sám, mají oporu v právu. Nelze přehlédnout, že oznámení příbuzných a rodinných příslušníků jsou ne vždy vedena zájmem o zdraví, ale motivy mohou být zcela odlišné a ne vždy bohulibé.

Stanovisko NS ČR vo veci Detenčného konania 2. časť

 | 4.11.2010 | komentárov: 0

Stanovisko NS ČR vo veci Detenčného konania 1. časť

 | 4.11.2010 | komentárov: 0

Zmysel detenčného konania

 | 20.10.2010 | komentárov: 0

Tato nedotknutelnost integrity osobnosti jako základní ústavní princip, a z toho vyplývající zásada svobodného rozhodování v otázkách péče o vlastní zdraví však není v žádné společnosti absolutní a neomezená. Proto i citované ustanovení zákona o péči o zdraví lidu v odst. 4 určuje situace, za kterých mohou být medicínské úkony provedeny i proti vůli občana (pacienta).

Prevzatie a držanie v ústavnej zdravotnej starostlivosti

 | 4.2.2010 | komentárov: 0

Článek 8 Listiny základních práv a svobod zaručující osobní svobodu v odst.6 závazně určuje, že pouze zákon stanoví, ve kterých případech může být osoba převzata nebo držena v ústavní zdravotnické péči bez svého souhlasu. Takové opatření musí být do 24 hodin oznámeno soudu, který o tomto umístění rozhodne do 7 dnů. Tedy jedině soudu přísluší konečné rozhodnutí o tomto umístění, a to na základě povinné oznamovací povinnosti příslušného zdravotnického zařízení. Výjimku tvoří převzetí a držení osoby ve zdravotnickém zařízení, které nařídil soud v jiném řízení. ( např. podle § 72 tr. zák.) . Správní orgán o tom rozhodovat nemůže.