JUDIKATÚRA: Nahliadanie do zdravotnej dokumentácie

Nejvyšší soud České republiky sa venoval aj otázke zodpovednosti orgánov štátnej správy za nesprístupnenie zdravotnej dokumentácie neštátnym zdravotníckym zariadením (sp. zn. 30 Cdo 531/2013).

Žalobca Ing. P. R. sa podaním žaloby domáhal primeraného zadosťučinenia za vzniknutú nemajetkovú ujmu spôsobenú nesprávnym úradným postupom, ku ktorému došlo odopretím nahliadnuť do zdravotnej dokumentácie jeho otca. Ako pasívne legitimovaných v nej označil Ministerstvo zdravotníctva ČR a Královohradecký kraj. Podaná žaloba bola prvostupňovým súdom zamietnutá, keďže na strane žalovaného malo, namiesto žalobcom uvedených účastníkov, stáť zdravotnícke zariadenie, ktoré odmietlo zdravotnú dokumentáciu sprístupniť.

Odvolací súd uznal vecnú správnosť vydaného prvostupňového rozhodnutia a zároveň upresnil skutkové odôvodnenie uplatňovaného nároku, podľa ktorého sa žalobca „nedomáhá zadostiučinění za tvrzený nesprávný úřední postup nemocnice spočívající v tom, že mu neumožnila nahlédnout do zdravotnické dokumentace jeho otce, ale za tvrzený postup žalované 1) spočívající v tom, že řádně nevyřídila jeho stížnost na žalovaného 2) a nezjednala nápravu, resp. za tvrzený nesprávný postup žalovaného 2), že řádně nevyřídil jeho stížnost na uvedený postup nemocnice a že nezjednal nápravu.“ Podľa jeho názoru by mali na strane pasívne legitimovaného stáť Ministerstvo zdravotníctva ČR a zdravotnícke zariadenie. Navyše počas konania nepreukázal žalobca vznik nemajetkovej ujmy. Žalobca sa proti tomuto rozhodnutiu rozhodol podať dovolanie, v ktorom namietal nesprávne právne posúdenie veci odvolacím súdom.

Najvyšší súd potvrdil právny názor odvolacieho súdu, podľa ktorého orgány štátnej správy na úrovni krajov vykonávajú v rámci prenesenej pôsobnosti dozor nad neštátnymi zdravotníckymi zariadeniami a pri zistení nedostatkov im môžu uložiť pokutu alebo im v krajnom prípade zrušiť registráciu. „Je možno hovořit o úkonech kraje v oblasti veřejné správy ve smyslu činnosti vnitřně řídícího charakteru, kterým kraj jakožto územně samosprávný celek směřuje k dosažení cílů, které si stanovil pro určitou oblast, aniž by se ovšem jednalo o výkon samosprávných pravomocí ve smyslu výkonu veřejné moci.“ Prípadná pomalosť pri náprave pochybení, ktorých sa zdravotnícke zariadenie dopostilo, je v rozpore s princípom riadneho hospodárenia a princípom dobrej správy verejných záležitostí.

Na druhej strane, ak by krajský úrad vyvodil dôsledky z pochybenia zdravotníckeho zariadenia (uložil mu pokutu, prípadne zrušil jeho registráciu), nedošlo by priamo k vynúteniu práva žalobcu na nahliadnutie do zdravotnej dokumentácie. Na to, aby bola osoba poškodená tým, že krajský úrad nevykonal žiadne opatrenia na ochranu jej práv, musel by „mít k dispozici taková opatření, která by vedla k přímému vynucení splnění povinnosti ze strany zdravotnického zařízení, tj. takové nástroje, které by byly s to dovolateli ochranu přímo poskytnout. Takto ale kontrolní a sankční mechanismy, které zákon svěřuje do pravomoci krajského úřadu, koncipovány nejsou, neboť primárně směřují k ochraně veřejného zájmu, nikoliv k prosazení individuálních práv a oprávněných zájmů jednotlivce. Jinými slovy řečeno, žalobce nemá právní nárok na to, aby krajský úřad na základě jeho podnětu provedl u zdravotnického zařízení kontrolu a na jejím základě případně uložil pokutu či přijal jiná sankční opatření. Naopak žalobce má právo domáhat se splnění povinnosti ze strany zdravotnického zařízení soudní cestou, v kterémžto případě již nárok na konání soudu (případně další justičních orgánů) dán je.“

Keďže sa v postupe žalovaných nezistilo žiadne pochybenie, a teda chýba jeden z predpokladov vzniku zodpovednosti za škodu, žalobcovi nevznikol nárok na náhradu nemajetkovej ujmy. Najvyšší súd preto dovolanie zamietol.

Spracovala: Ľudmila MOĽOVÁ

Rozhodnutie nájdete TU