JUDIKATÚRA: Účasť na samovražde | Medicínske právo
              

Články


JUDIKATÚRA: Účasť na samovražde


 | 6.10.2014 | komentárov: 0

Tento týždeň sme pre Vás pripravili rozhodnutie Nejvyššího soudu České republiky, ktoré sa venuje problematike účasti inej osoby na samovražde (sp. zn. 3 Tdo 362/2014-24).

Dcéra dovolateľky M. S., trpiaca psychickými problémami, presvedčila svoju matku, aby spáchali spoločnú samovraždu. Dcéra dovolateľky najprv užila väčšie množstvo liekov a potom jej matka porezala zápästia a krk čo spôsobilo jej smrť. Následne sa dovolateľka sama pokúsila o samovraždu predávkovaním liekmi. Za toto konanie bola uznaná vinnou zo spáchania trestného činu vraždy a odsúdená k nepodmienečnému trestu odňatia slobody na osem rokov.

Odvolací súd poukázal na „nevyzrálost osobnosti poškozené na straně jedné a naproti tomu povinnost dovolatelky jako matky ji chránit, usměrňovat její vývoj a v rámci toho jí sebevražedný pokus rozmluvit nebo jí v něm zabránit.“ Aj na základe týchto argumentov predĺžil odvolací súd trvanie trestu o tri roky.

V tejto situácii sa obvinená M. S. rozhodla podať dovolanie. Opierala sa v ňom hlavne o existenciu predchádzajúcej vzájomnej dohody medzi ňou a jej dcérou o spoločnom ukončení ich životov. Taktiež uviedla, že jej primárnym úmyslom nebolo zabiť svoju dcéru, ale len splniť jej želanie. Navyše lieky, ktoré obe užili, aby ukončili svoj život, zaobstarala jej dcéra. Pokiaľ „dovolatelka na výslovnou předchozí žádost poškozené ukončila její život s vědomím toho, že poté spáchá sebevraždu sama, jednala pod tíhou okolností a nikoli chladnokrevně, jak argumentoval odvolací soud. Naopak, musela svést dlouhý a neuvěřitelně silný vnitřní boj, se kterým se bohužel nedokázala vypořádat jiným, přijatelnějším způsobem.“ Podľa nej súdy objektívne nezhodnotili argumenty obhajoby, v dôsledku čoho došlo k nesprávnemu právnemu posúdeniu veci.

Najvyšší súd sa nestotožnil s námietkou dovolateľky, podľa ktorej nemalo byť jej konanie posudzované ako obzvlášť závažný zločin vraždy. Poukázal pri tom na ustálenú rozhodovaciu činnosť súdov, podľa ktorej: „dohodnou-li se obviněný a poškozený na vzájemném úmyslném usmrcení jeden druhého jako způsobu dobrovolného ukončení života, potom dohodnuté jednání obviněného, jehož následkem byla smrt poškozeného, naplňuje znaky zvlášť závažného zločinu vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku a nikoli znaky přečinu účasti na sebevraždě podle § 144 odst. 1 tr. zákoníku.“

Pomoc pri samovražde zahŕňa podľa zákona opatrenie prostriedkov, odstránenie prekážok, poskytnutie rady, utvrdzovanie v predsavzatí, sľub prispieť k činu. Konanie dovolateľky presiahlo medze vymedzené zákonom, keďže svoju dcéru sama usmrtila aj keď s jej predchádzajúcim súhlasom. Týmto konaním došlo k naplneniu skutkovej podstaty trestného činu vraždy. „Skutečnost, že se tak stalo se souhlasem a přivolením poškozené, jí trestní odpovědnosti za vraždu nezbavovala. V případě trestných činů proti životu právní nauka i soudní praxe zastávají shodný názor, že zájem společnosti na ochraně lidského života je tak významný, že jednání osoby, která usmrtí jiného byť s jeho svolením, musí být právně postižitelné nikoliv jako pouhá účast na cizí „dobrovolné“ smrti, nýbrž jako čin, který vykazuje všechny formální znaky trestného činu vraždy.“ 

K otázke neprimeranosti dĺžky trestu uloženého dovolateľke Najvyšší súd nevyhovel jej námietke, keďže zákon ako spodnú hranicu dĺžky trvania trestu odňatia slobody pri trestnom čine vraždy ustanovuje práve jedenásť rokov. Taktiež uviedol, že na uplatnenie právneho inštitútu dovolania nepostačuje namietať len nesprávny druh alebo výmeru uloženého trestu: „Za jiné nesprávné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu dovolání uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu apod.“

Keďže Najvyšší súd dospel k záveru, že dovolanie nebolo podané zo zákonom stanovených dôvodov, vo výrokovej časti rozhodnutia rozhodol o jeho odmietnutí.

Spracovala: Ľudmila MOĽOVÁ

Rozhodnutie nájdete TU




 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


 


Diskusia


Vaše meno
Vaša reakcia
Secure code
Opíšte prosím text obrázku
Napíšte výsledok : 7+7 =


-- žiadne príspevky --