Úvaha o reflexi společenské pozice lékaře | Medicínske právo
              

Články


Úvaha o reflexi společenské pozice lékaře


 | 30.9.2014 | komentárov: 0

V úvodu článku si můžeme položit několik otázek, na které se budeme snažit hledat správné odpovědi. „Kdo je lékař?“ „Člověk, který rozhoduje o životě a smrti (bytím a nebytím)?“(1) „Nebo je to člověk, který reprezentuje specifickou vrstvu inteligence?“ Perspektiv může být velké množství, ale lékař je především člověk, který disponuje právy a povinnostmi! Práva obvykle chápeme jako primární hodnoty a povinnosti jako sekundární hodnoty, které jsou z práv vyvozovány.

Obrazok

Pojmy „deontologická moralita“ a „utilitární přístup“ nelze opomenout bez náležitého vysvětlení. První termín patří mezi kritéria každodenní práce lékaře s pacienty. Druhý termín zahrnuje ekonomickou rovnováhu zdravotnického systému, kterou zajišťuje management zařízení, případně pojišťovny, státní složky… atd. Výše uvedené přístupy mají morální základ.(2)

Podle Petera Kukumberga „lekár vystupuje nielen ako odborník, ale aj estét, dobrý politik, nielen znalec ľudskej duše, ale aj znalec života. Mal by radiť a liečiť nielen šikovnosťou prstov, ale aj láskavosťou, múdrosťou a presvedčením slova. Garantom korektnosti a vážnosti lekárskeho stavu pri plnení medicínskych úkonov by mala byť Lekárska komora, ktorá by bola akreditovaná posudzovať lekárovo konanie z viacerých hľadísk, ale súbežne aj hájiť lekárovu stavovskú česť, integritu jeho osobnosti a korigovať prípadne iné disproporcie konfliktného vzťahu lekár – pacient.“(3)

Je žádoucí si uvědomit, že reflexe společenské pozice lékaře vždy nemusí korespondovat s étosem lékaře (např. v postmoderní době, pro kterou je symptomatický výrok „anything goes“). Lékař je člověk disponující „medicínským ars.“ Můžeme ho stylizovat do pozice specialisty, etika a rétora (de facto „herce na jevišti2“), který každý den usiluje o maximální naplnění interpersonálního vztahu lékař – pacient. Výše uvedenou definici můžeme demonstrovat prostřednictvím logického zápisu takto:

Verze s písmeny:

            S

D = ---------

         E + R2

 

Slovní verze:

                    specialista

Doktor = ------------------

                    etik + rétor2

 

V matematickém zápisu algebry můžeme reflexi společenské pozice lékaře a jeho interpersonální vztahu s pacientem znázornit jednoduchým vzorcem:

(a + b)2 = a2 + 2ab + b2 = (a + b) (a + b)

 

Vysvětlivky:

a…lékař

b…pacient

 

Z jednoduchého matematického zápisu vyplývá, že bez pacienta není lékaře a bez lékaře není pacienta. Opět se bude jednat o ekvivalenci. Výše uvedené prvky stylizace lékaře se objektivizují v jeho vztahu s pacientem. Vztah lékaře a pacienta je klíčovým fenoménem v medicínském umění, lékařské etice a filozofii medicíny. Z interpersonálního vztahu dvou subjektů (lékaře a pacienta) vycházejí všechny vnější i vnitřní pobídky (incentivy), mezi které např. patří povinnosti, pomoc, správná diagnóza, léčba, péče, podpora, útěcha, porozumění, naslouchání, potřeba vysvětlování, zpětná vazba…atd.

Dvěma stěžejními atributy medicínského povolání jsou autorita lékaře a důvěra pacienta. Pro oba atributy je symptomatická ekvivalence, ale i vzájemné doplňování, prohlubování a upevňování. Autoritu nelze jednoznačně interpretovat skrze vzdělanosti a odborné kvalifikace lékaře. Avšak lékař prostřednictvím své pozice speciality, etika a rétora („herce na jevišti2“) mluví denně do imaginárního mikrofonu a jeho specifický obsah slov směřuje k pacientovi. Taktéž pacient mluví do imaginárního mikrofonu a jeho specifický obsah slov směřuje k lékaři. Popsaný ekvivalentní vztah by měl být založený na důvěře mezi lékařem a pacientem. Lze jej graficky znázornit takto:

 

lékař → imaginární mikrofon → specifický obsah slov směrujících k pacientovi ↔

                                                                         →

pacient  → imaginární mikrofon → specifický obsah slov směřujících k lékaři ↔

                                                                          ˄

                                             důvěra mezi lékařem a pacientem

                                                                         ???


Důvěra by měla být mezi oběma stranami postupně vytvářena, i když to není jednoduché. Lékař ze své pozice chce být respektován, slyšen a ohodnocen (materiálně i morálně). Pacient prostřednictvím lékaře usiluje o řešení svého zdravotního problému. Jde o tzv. pomoc od nemoci. Cílem kooperace mezi lékařem a pacientem je dosažení kompromisu skrze vhodnou argumentaci.(4)

Závěrem lze shrnout, že pro lékařské povolání by měla být příznačná úcta a respekt. Právní předpisy nemohou upravovat veškeré jednání lékaře, protože jeho profese je velmi rozmanitá. Mohou upravovat pouze její pragmatickou část. Lékař by se měl v každé situaci řídit především svým vědomím a svědomím. Rovněž by neměl zapomínat na reflexi své společenské pozice.(5)

Podle Petera Kukumberga „sa lekár stáva často sprievodcom a skutočným spovedníkom ľudských osudov. Mal by vedieť poradiť a utešiť aj v situáciách, keď sa schopnosti lekárskej vedy vyčerpali. Doteraz málo využívaná, ale mimoriadne závažná je napríklad jeho úloha v procese umierania. Lekár nepriamo zasahuje i do zásadných rozhodnutí súkromného charakteru (náhle zmeny životných plánov a ich realizácie, finančné otázky, partnerské vzťahy). Diagnostickým kladným či záporným ortieľom ovplyvňuje súčasnosť a budúcnosť, determinuje istoty svojho klienta – pacienta. Vo všetkých pozíciách lekára sa teda upevňuje, alebo spochybňuje jeho prestíž a kredit.“(6)

 


Autor: Mgr. et Bc. Pavlína Zímová
Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, LF MU Brno, CZ
Paneurópska Vysoká škola, Fakulta práva, Bratislava, SK

Spoluautor: MUDr. Jana Zímová
Středomoravská nemocniční a.s., Kožní ambulance, Nemocnice Přerov o.z., CZ
I. dermatovenerologická klinika, Fakultní nemocnice U svaté Anny, Brno, CZ

 


(1)Rozhodování o životě a smrti (de facto o bytí a nebytí) a reflexi společenské pozice lékaře poutavým způsobem demonstruje Peter Kukumberg. Tvrdí, že: „človek – lekár, ktorý denne podstupuje cestu často až na dno ľudského bytia a nebytia a snaží sa týmto procesom porozumieť, ba ich aj ovplyvňovať, nachádza sa nevyhnutne v centre pozornosti. Z nedávnej éry sa prenáša do povedomia impregnovaná scestná predstava funkcie lekára ako lapidárneho poradcu, liečiteľa, či len felčiara poskytujúceho svoje štandardné služby okamžite a komukoľvek, postavy opradenej neraz kontrastnou povesťou od rutinéra a rabiáta po rezignovaného, upachteného medicínskeho úradníka vystaveného tlaku pacienta a okovám byrokratickej administratívy.“ Kukumberg, P. K niektorým etickým otázkam súčasnej medicíny. Bratislava, HERBA, 2007, str. 24. Jiří Šimek zdůrazňuje, že: „Lékař by měl být vysoce kvalifikovaný odborník, který si musí svou kvalifikaci celý život udržovat a doplňovat. Musí si též kultivovat své prosociální postoje, což v dnešní době vůbec není jednoduchá záležitost. Žádá-li lékař respekt k sobě a ke své odbornosti, měl by též respektovat ostatní (plátce, organizátory, politiky, pacienty). Trpělivě vyjednávat, znovu a znovu přicházet s dobrými argumenty. A neurážet se, když je dohoda obtížná, protože je si vědom, že zájmy různých aktérů ve zdravotnickém systému jsou jen obtížně slučitelné.“ Šimek, J. Práva a povinnosti lékařů. Dermatol. praxi, 2012; 6 (4), str. 163.

(2) Tamtéž, str. 163.

(3) Kukumberg, P. K niektorým etickým otázkam súčasnej medicíny. Bratislava, HERBA, 2007, str. 26.

(4) K tomu srov. Šimek, J. Práva a povinnosti lékařů. Dermatol. praxi, 2012; 6 (4), str. 163. Srov. Šimek, J. Potřebují lékaři lékařskou etiku? Dermatol. praxi, 2013; 7 (1), str. 3.

(5) Kukumberg, P. K niektorým etickým otázkam súčasnej medicíny. Bratislava, HERBA, 2007, str. 26.

(6) Tamtéž, s. 27.


 

Článek nebyl doposud publikován.


 


 

Referenční seznam

Beneš, V. – Seifert, B. Všeobecné praktické lékařství. Praha, Galén, 2005, str. 292. ISBN 80-7262-369-9.

Dolista, J. Filozofické základy pomáhajících profesí. České Budějovice, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2007, str. 22.

Kopecká, K. – Korcová, M. Zdravotnícka etika. Martin, Osveta, 2008, str. 119. ISBN 978-80-8063-278-6.

Kořenek, J. Lékařská etika. Praha, Triton, 2004, str. 232. ISBN 80-7254-538-8.

Kukumberg, P. K niektorým etickým otázkam súčasnej medicíny. Bratislava, HERBA, 2007, str. 132. ISBN 978-80-89171-52-1.

Málek, P. Cestou za poznáním lékařské vědy. Praha, Avicenum, 1979, str. 392.

Munzarová, M. Zdravotnická etika od A do Z. Praha, Grada, 2005, str. 153. ISBN 80-247-1024-2.

Selye, H. Od snov k objavom. Bratislava, Obzor, 1967, str. 508.

Šimek, J. Práva a povinnosti lékařů. Dermatol. praxi, 2012; 6 (4), str. 163. ISSN 1802-2960.

Šimek, J. Potřebují lékaři lékařskou etiku? Dermatol. praxi, 2013; 7 (1), str. 3. ISSN 1802-2960.

 


 

Obrázok: freedigitalphotos.net

 





 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


 


Diskusia


Vaše meno
Vaša reakcia
Secure code
Opíšte prosím text obrázku
Napíšte výsledok : 1+1 =


-- žiadne príspevky --