Etika v chirurgických oborech a v chirurgii | Medicínske právo
              

Články


Etika v chirurgických oborech a v chirurgii


 | 29.4.2014 | komentárov: 0

Etika má v lékařské profesi svou specifickou pozici, kterou nelze substituovat jinými elementy (např. psychologickými). Chirurgické obory jsou odlišné od ostatních lékařských oborů, protože kontakty s pacienty jsou krátké a často jen minimální. Z výše uvedených důvodů pacienti reflektují pouze pozitivní nebo negativní psychologické přístupy lékařů, což není optimální stav. Synergie etiky a psychologie je evidentní, avšak prioritní je koexistence psychologického významu lékařské pomoci v reflexi subjektivního vnímání nemocného a celkové realizace etických substrátů v praxi (výkonech).

Nemoc pacienta a etika lékaře společně vzájemně korespondují. Působení jednoho elementu je závislé na funkci druhého. V teoretické rovině je jejich separace možná, ale v praktické rovině jsou disproporce obou elementů minimální.

Obecná etika reprezentovaná kodexem Hippokratovy přísahy již není v moderním pojetí medicíny maximalistická. Komplexní význam uvedeného kodexu (dokumentu) nelze bagatelizovat, protože vymezuje kompetence a povinnosti lékařů k pacientům, kolegům na pracovišti i vůči veřejnosti. Lze konstatovat, že obecná etika působí inter partes i erga omnes. (1)

Konstrukce instrumentů obsažených v deontologickém kodexu je stále prioritní, ale nemůže se plně objektivizovat v precizní praxi, kterou okolní majoritní společnost očekává a de facto vyžaduje na kvalitní úrovni. Obecnou etiku musí v praxi nahrazovat lékařská etika, která je koncipovaná jako speciální a samostatný obor. Obsahuje obecné problémy v lékařství a je vnitřně diferencovaná na tzv. oborovou (medicínskou) etiku. Dilemata v chirurgických oborech lze brilantně řešit prostřednictvím oborové etiky, neboli chirurgické etiky (etiky v chirurgii). (2)

Chirurgovo „ars“ obsahuje v ideálním stavu růst nezbytných dispozic, mezi které náleží lékařské vědomosti, znalost chirurgických metod, korektní stanovení diagnózy, garance jistoty včetně medicínského taktu, osobní zkušenosti, svědomí, odpovědnost, akceptování práv a povinností a vědomí existence neovlivnitelného avšak nikoliv nepodstatného faktoru štěstí. (3)

Chirurga charakterizuje vlastní vědomí o existenci odpovědnosti, která může nabývat různých variant. Má povinnost racionálně rozvažovat o svébytném přístupu k léčbě, jejímu průběhu, pooperačnímu stavu pacienta a jeho následné sociální a pracovní rehabilitaci. Geneze právní odpovědnosti lékaře – chirurga má svůj počátek v okamžiku, kdy převzal nemocného do péče a neskončí ani po jeho vyřazení z léčby nebo po jeho propuštění z nemocnice. Chirurgova odpovědnost akcentuje i k pozdním následkům jednání. Chirurg se nemůže „ex ante“ zprostit humánní odpovědnosti, protože svědomí je vědomí, které v ideálním případě zůstane v lidském nevědomí a jehož následky budou stále ovlivňovat lidskou racionalitu. (4)

Systém hodnot lze v chirurgii diferencovat do tří dynamických principů, které je nezbytné udržet ve vzájemných vazbách. V grafické formě tvoří základ fiktivního trojúhelníku hodnotového systému v chirurgii legislativa a odpovědnost. Nejvyšší hodnotu představuje pacient jako relevantní subjekt v medicíně (obr. č. 1).

Obr. č. 1 – schéma grafického znázornění systému hodnot v chirurgii (5)





Na závěr lze konstatovat, že chirurgie je progresivním operačním oborem. Jednotlivé osobnosti chirurgů v něm excelují a realizují svoji specifickou pozici, avšak nikoliv komplexně, protože pro nejstarší lékařské odvětví je symptomatická akcesorita na kvalifikované práci v kolektivu. Ve výše uvedeném oboru neexcelují jen chirurgové jako entity disponující abstraktním „ars“ objektivizovaným v lékařských výkonech realizovaných na pacientech (materiálních substrátech, které jsou jednotou tělesné a duševní integrity). Je důležité si uvědomit, že precizní spolupráce všech odborníků v rámci oboru i interdisciplinární spolupráce koncipuje optimální výsledky. Chirurgie je oborem, ve kterém je zcela nezbytná kolektivní spolupráce. Vždy byla, je a „pro futuro“ bude „týmovou disciplínou.“ (6)

___________________________________________________________________________

Autor: Mgr. et Bc. Pavlína ZÍMOVÁ
Ústav sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví, LF MU Brno, CZ
Paneurópska Vysoká škola, Fakulta práva, Bratislava, SK



Spoluautor: MUDr. Jana ZÍMOVÁ
Středomoravská nemocniční a.s., Kožní ambulance, Nemocnice Přerov o.z., CZ
I. dermatovenerologická klinika, Fakultní nemocnice U svaté Anny, Brno, CZ


 


Článek nebyl doposud publikován. Rády bychom poděkovaly vynikajícímu chirurgovi, MUDr. Jaroslavu Novákovi (Kroměřížská nemocnice, a.s.), za podnět k napsání výše uvedeného článku.

__________________________________________________________________________
1 Viz Malý, I. Lékařská etika v chirurgii. Praha, Galén, 1998, str. 19 – 21. Srov. Munzarová, M. Zdravotnická etika od A do Z. Praha, Grada, 2005, str. 19 – 23.
2 Tamtéž, str. 20 – 21. K tomu srov. Šimek, J. Úvod do lékařské etiky – jak dnes rozumět hippokratovské tradici. Praha, Praktický lékař, 10, 2012, str. 555 – 557.
3 Viz Diviš, J. O etice v chirurgii. Časopis lékařů českých, 73, 1934, č. 17, ročník LXXIII., str. 453 – 457. Problematika je konkrétně řešena na str. 496 – 497.
4 Viz Malý, I. Lékařská etika v chirurgii. Praha, Galén, 1998, str. 24.
5 Schéma grafického znázornění systému hodnot v chirurgii vytvořila autorka článku prostřednictvím vlastního PC.
6 K tomu srov. Zeman, M. a kol. Chirurgická propedeutika. Praha, Grada, 2000, str. 25 – 26.


Literatura:


Diviš, J. O etice v chirurgii. Časopis lékařů českých, 73, 1934, č. 17, ročník LXXIII., str. 453 – 457.

Haškovcová, H. Lékařská etika. Praha, Galén, 2002, str. 272. ISBN 80-7262-132-7.

Ivanová, K. Základy etiky a organizační kultury v managementu zdravotnictví. Brno, Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských zdravotnických oborů v Brně, 2006, str. 240. ISBN 80-7013-442-9.

Kment, M. – Dusová, H. – Šedivý, J. – Honzák, R. – Popov, P. Může se dnes ještě lékař chovat eticky? Nové pohledy na etickou problematiku vztahů ve zdravotnictví v dnešních podmínkách. Praha, Praktický lékař, 73, 1993, č. 5, str. 216 – 217. ISSN 0032-6739.

Kopecká, K. – Korcová, M. a kol. Zdravotnícka etika. Martin, Osveta, 2008, str. 84 – 86. ISBN 978-80-8063-278-6.

Kořenek, J. Lékařská etika. Praha, Triton, 2004, str. 232. ISBN 80-7254-538-8.

Koutecký, J. Výuka a výchova lékařské etiky. Praha, Praktický lékař, 75, 1995, supplementum 2, str. 3 – 5. ISSN 0032-6739.

Kukumberg, P. K niektorým etickým otázkam súčasnej medicíny. Bratislava, HERBA, 2007, str. 132. ISBN 978-80-89171-52-1.

Kuře, J. a kol. Kapitoly z lékařské etiky. Brno, LF MU Brno, 2010, str. 137.

Malý, I. Lékařská etika v chirurgii. Praha, Galén, 1998, str. 103. ISBN 80-85824-76-0.

Munzarová, M. Zdravotnická etika od A do Z. Praha, Grada, 2005, str. 156. ISBN 80-247-1024-2.

Šimek, J. Úvod do lékařské etiky – jak dnes rozumět hippokratovské tradici. Praha, Praktický lékař, 10, 2012, str. 555 – 557. ISSN 0032-6739.

Šimek, J. – Špalek V. Filozofické základy lékařské etiky. Praha, Grada, 2003, str. 112. ISBN 80-247-0440-4.

Šoltés, L. – Pullmann, R. a kol. Vybrané kapitoly z medicínskej etiky. Martin, OSVETA, 2008, str. 256. ISBN 978-80-8063-287-8.

Tugendhat, E. Přednášky o etice. Praha, Oikumené, 2004, str. 311. ISBN 80-7298-086-6.

Zeman, M. a kol. Chirurgická propedeutika. Praha, Grada, 2000, str. 23 – 29. ISBN 80-7169-705-2.




 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


 


Diskusia


Vaše meno
Vaša reakcia
Secure code
Opíšte prosím text obrázku
Napíšte výsledok : 9+6 =


-- žiadne príspevky --