Vydanie zdravotnej dokumentácie a vlastnícke právo | Medicínske právo
              

Články


Vydanie zdravotnej dokumentácie a vlastnícke právo


 | 28.3.2014 | komentárov: 0

V sekcii judikatúra tento týždeň nájdete aj rozhodnutie Nejvyššího soudu České republiky, pojednávajúce o otázke nevydania zdravotnej dokumentácie ako možného zásahu do vlastníckeho práva pacienta (sp. zn. 25 Cdo 3562/2009).

Žalobca B.V. požadoval od žalovanej psychiatrickej liečebne vydanie originálu zdravotnej dokumentácie z obdobia jeho nútenej hospitalizácie v rokoch 1974 – 1976. Keďže mu nebolo vyhovené rozhodol sa podať žalobu, podľa ktorej mal súd zaviazať zdravotnícke zariadenie, aby mu jeho zdravotnú dokumentáciu vydala. Prvostupňový súd žalobu zamietol, a uviedol, že „z žádného právního předpisu nevyplývá, že by mu bylo zdravotnické zařízení povinno dokumentaci vydat.“

Odvolací súd rovnako nepovažoval žalobcov nárok za odôvodnený a potvrdil prvostupňové rozhodnutie. Ako odôvodnenie uviedol: „zdravotní dokumentace není ve vlastnictví pacienta; obsahuje sice soubor údajů osobní povahy, nelze však souhlasit s názorem, že listiny, z nichž se dokumentace sestává, jsou ve smyslu § 120 obč. zák. součástí jedné věci, a to „součástí pacientových osobních údajů“. Listiny, které dokumentaci tvoří, nelze s údaji, jež jsou v nich zachyceny, ztotožňovat.“  Ďalej uviedol, že ani právo na informácie nezakladá nárok na vydanie zdravotnej dokumentácie. Tá je vo vlastníctve štátu, lebo „zdravotnické zařízení jejím vedením plní státem zadaný veřejnoprávní úkol, je financována z veřejných prostředků a vše se děje ve veřejném zájmu, tj. v zájmu fungování zdravotní péče, která je veřejným statkem a již je povinen zajišťovat stát.“

Žalobca sa na základe druhostupňového rozhodnutia rozhodol podať dovolanie, kde namietal zásah do svojho vlastníckeho práva, ku ktorému došlo zabránením nakladania s predmetom v jeho vlastníctve. Ďalej uvádza, že jeho hospitalizácia v rokoch 1974 – 1976 bola nezákonná, založená na nepravdivých skutočnostiach. Podľa jeho názoru mal odvolací súd aplikovať zákonné ustanovenia účinné v čase, keď k hospitalizácii došlo a navyše ju lekár môže držať len so súhlasom pacienta, keďže zdravotníckemu zariadeniu k nej nevzniká vlastnícke právo. Zdravotnícke zariadenie iba spracúva osobné údaje a posudzuje zdravotný stav pacienta „pouze pokud mu to pacient dovolí tím, že si ho zvolí pro účely zdravotní péče. Právo zdravotnického zařízení na zpracování osobních údajů pacienta nesmí být silnější než právo pacienta se svými osobními údaji v dokumentaci nakládat.“

Najvyšší súd k uvedenej otázke uviedol, že právny poriadok Českej republiky rozlišuje medzi informáciami o zdravotnom stave pacienta a hmotným nosičom, na ktorom sú tieto informácie zachytené. Pacient má právo na prístup k svojej zdravotnej dokumentácii, pričom to pozostáva „z práva vyžadovat informace, nahlížet do dokumentace a pořizovat si z ní kopie, a vztahuje se tak k informacím, které tvoří obsah zdravotnické dokumentace, nikoliv k jejich záznamovým nosičům. Nejde přitom o vlastnické právo pacienta, neboť samotná informace o zdravotním stavu sice může být předmětem právních vztahů podle předpisů upravujících nakládání s ní (srov. zejména shora citovanou úpravu v zákoně č. 20/1966 Sb.), není však podle platné právní úpravy České republiky předmětem vlastnického práva, kterému by byla poskytována ochrana formou vindikační žaloby.“ Keďže hmotný nosič slúži len na zachovanie informácií, nie je otázka vlastníckeho práva k nemu taká podstatná.

Z právnych predpisov vyplýva pre zdravotnícke zariadenie povinnosť uchovávať zdravotnú dokumentáciu po zákonom ustanovenú dobu. „Požadavek, aby zdravotnické zařízení vydávalo k žádosti pacienta zdravotnickou dokumentaci včetně nosiče, by ve svém důsledku vedl ke znemožnění povinnosti zdravotnickou dokumentaci vést,“ čím by  zároveň došlo aj k porušeniu povinnosti zdravotníckeho zariadenia uchovávať zdravotnú dokumentáciu.

K námietke žalobcu, v ktorej vyjadril nesprávne použitie aktuálne účinného právneho predpisu namiesto predpisu účinného v čase hospitalizácie najvyšší súd uviedol: „poskytování informací ze zdravotnické dokumentace se řídí úpravou účinnou k době, kdy je požadavek uplatněn a kdy se přístup k dokumentaci umožňuje, nikoliv předpisem účinným v době hospitalizace či vytvoření dokumentace. Směřuje-li však navíc žaloba na ochranu vlastnického práva k vydání nosiče se zdravotnickou dokumentací, není takový způsob nakládání s ní v zákoně o péči o zdraví lidu (v jakémkoliv znění) vůbec upraven.“

Po starostlivom zvážení všetkých uvedených skutočností sa najvyšší súd rozhodol odmietnuť dovolanie podané žalobcom ako neopodstatnené.

Celé znenie tu


Spracovala: Ľudmila MOĽOVÁ



 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


 


Diskusia


Vaše meno
Vaša reakcia
Secure code
Opíšte prosím text obrázku
Napíšte výsledok : 1+6 =


-- žiadne príspevky --