Náhrada škody a starostlivosť poskytovaná rodinným príslušníkom | Medicínske právo
              

Články


Náhrada škody a starostlivosť poskytovaná rodinným príslušníkom


 | 19.11.2013 | komentárov: 0

V sekcii česká a slovenská judikatúra sme pre vás pripravili nález Ústavného súdu Českej republiky, ktorý sa zaoberal náhradou škody na zdraví za súčasnej starostlivosti rodinných príslušníkov o poškodeného (sp. zn. I.ÚS 46/12).

Sťažovateľ K.M., zastúpený svojou opatrovníčkou E.M., utrpel podaním nevhodného lieku  v zdravotníckom zariadení poškodenie mozgu, v dôsledku čoho bolo vážne a trvalo narušené jeho zdravie. Keďže došlo aj k úbytku jeho intelektuálnych schopností, bol súdom zbavený spôsobilosti na právne úkony a súčasne mu bol ustanovený opatrovník. Sťažovateľ nebol po prepustení z ústavnej starostlivosti schopný postarať sa sám o seba, a teda musel byť pod neustálym dozorom. Za týchto podmienok sťažovateľ žaloval zdravotnícke zariadenie, v ktorom bol hospitalizovaný o náhradu škody na zdraví a nákladov súvisiacich  so starostlivosťou po prepustení z ústavnej starostlivosti. Okresný súd jeho žalobe vyhovel v otázke týkajúcej sa náhrady škody, lebo bola podľa neho dostatočne preukázaná objektívna zodpovednosť poskytovateľa zdravotnej starostlivosti. Sťažovateľ sa však proti tomuto rozhodnutiu odvolal, keďže mu nebolo vyhovené v celom rozsahu.

Krajský súd potvrdil predchádzajúce prvostupňové rozhodnutie. „V projednávané věci uplatnil stěžovatel požadavek na úhradu žalované částky s odůvodněním, že jí poskytl své matce a bratrovi za obslužnou péčí. Uvedené náklady na obslužnou péči však nelze - podle krajského soudu - podřadit pod žádný z nároků na náhradu škody na zdraví, upravených občanským zákoníkem v ust. § 444 až § 449a občanského zákoníku, který zakládá nárok na náhradu nákladů léčení, nikoliv nákladů na zajištění pomoci při životních úkonech poškozeného. Nejedná se ani o skutečnou škodu ve smyslu § 442 odst. 1 občanského zákoníku, k čemuž nesprávně dospěl okresní soud, neboť ta se týká škody na věci. Tu je nutno odlišovat od náhrady věcné škody, což je pojem odlišný.”

Sťažovateľ sa následne rozhodol podať ústavnú sťažnosť, v ktorej sa domáha zrušenia rozhodnutia krajského súdu. Týmto rozhodnutím bolo podľa jeho názoru porušené jeho právo na spravodlivý proces a právo vlastniť majetok. Ústavný súd sa pri prejednávaní tejto sťažnosti zameral na otázku „zda škůdce má poškozenému hradit náklady (mimo ostatních nároků) vzniklé zajišťováním jeho každodenních potřeb, a to v situaci, kdy poškozený v důsledku škody na jeho zdraví způsobené škůdcem se o sebe a svoji domácnost nemůže postarat sám.” Vo svojom náleze Ústavný súd použil aj judikatúru Najvyššieho súdu ČR, podľa ktorej „mezi náklady spojené s léčením lze zařadit i ošetřovatelskou péči, leč toliko tehdy, vede-li ke zlepšení zdravotního stavu poškozeného; náklady spojené s léčením lze nahradit jen tehdy, byly-li skutečně vynaloženy (nelze je tedy nahradit formou peněžité renty). Náklady spojené s ošetřováním poškozeného (spojené s péčí o jeho domácnost) v období, kdy již nelze očekávat zlepšení jeho zdravotního stavu, se tedy podle dosavadní úpravy v občanském zákoníku a jejího výkladu nehradí, jedná-li se však o náhradu škody na zdraví způsobenou pracovním úrazem či nemocí z povolání, považují se takové náklady za věcnou škodu.”

Ústavný súd ďalej poukázal aj na to, že v podobných prípadoch je potrebné prihliadať na intímnu povahu starostlivosti o závislú osobu, hoci je poskytovaná členom rodiny. „Při rozhodování otázek souvisejících s náhradou škody na zdraví v každém jednotlivém případě pečlivě vážit, že jde na jedné straně - jak již bylo zmíněno výše - o svým způsobem sankční mechanismus (povinnost nahradit škodu) vůči škůdci a že na druhé straně jde o to, že se případné soudní řízení často dotýká integrity (intimity) poškozeného a jeho rodiny.” Z toho by mala vyplývať snaha o nájdenie rovnovážneho stavu medzi nákladmi vynaloženými na starostlivosť o závislú osobu „při rozhodování otázek souvisejících s náhradou škody na zdraví v každém jednotlivém případě pečlivě vážit, že jde na jedné straně - jak již bylo zmíněno výše - o svým způsobem sankční mechanismus (povinnost nahradit škodu) vůči škůdci a že na druhé straně jde o to, že se případné soudní řízení často dotýká integrity (intimity) poškozeného a jeho rodiny.”

Aj na základe týchto úvah uznal Ústavný súd odôvodnenosť tejto ústavnej sťažnosti a zrušil ňou napadnutý rozsudok krajského súdu.

Spracovala: Ľudmila Moľová
Rozhodnutie nájdete tu





 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


 


Diskusia


Vaše meno
Vaša reakcia
Secure code
Opíšte prosím text obrázku
Napíšte výsledok : 3+9 =


-- žiadne príspevky --