HOSŤ MESIACA AUGUST 2012: JUDr. Michal Ryška | Medicínske právo
              

Články


HOSŤ MESIACA AUGUST 2012: JUDr. Michal Ryška


 | 7.8.2012 | komentárov: 2

Pozvanie hosťovať na portáli www.pravo-medicina.sk v mesiaci august prijal JUDr. Michal Ryška, sudca Krajského súdu v Brne. JUDr. Ryška sa zaoberá predovšetkým kauzami týkajúcimi sa ochrany osobnosti, pričom na jeho stole sa ocitlo aj rozhodovanie v medializovaných a kontroverzných prípadoch. Rozhodoval o odškodnení v prípade vymenených detí personálom třebíčškej nemocnice alebo najnovšie v prípade matky, ktorá žaluje brnenskú záchrannú službu pre porušenie jej osobnostných a rodičovských práv nechceným prevozom do nemocnice po domácom pôrode. V rozhovore sa venujeme špecifikám rozhodovania v prípadoch ochrany osobnosti, medializáciou takýchto prípadov, zmenám, ktoré prinesie nový Občanský zákonník a témam jednotlivých prípevkov.

Obrazok MEDIUS: Dobrý deň.  Ste sudcom Krajského súdu v Brne. Vašou špecializáciou je ochrana osobnosti, čo je téma tohto mesiaca. V čom je rozhodovanie v týchto kauzách iné v porovnaní s „klasickými“ kauzami?

Rozhodování ve věcech ochrany osobnosti je určitě specifické, a to v několika aspektech. Nejzásadnější je asi fakt, že se zde jedná o typické soudcovské právo, které je založeno spíše na práci s obecnými právními principy než s konkrétními psanými pravidly.  Rozhodnutí bývá z podstaty věci  do určité míry i výsledkem hodnotové orientace soudce, ovlivněné jeho spravedlnostními představami. Některé věci jinak rozhodne liberální soudce a jinak konzervativec.  Jak říká i právní teorie, soudce musí rozhodovat, jakoby na posuzované otázky existovala jediná správná odpověď, ačkoli taková odpověď objektivně neexistuje.
Na druhou stranu však takové posouzení nesmí nikdy vést k prosté autoritativní libovůli soudce. Musí být naopak vždy podloženo racionální a přesvědčivou argumentací, založenou na respektu ke všeobecně uznávaným hodnotám, důkladném zvážení okolností případu a na proporcionálním poměření a vyvážení v kolizi stojících práv a hodnot.

MEDIUS: Kladú tieto prípady na sudcu vyššie nároky?  V čom konkrétne?

Zde jsme u dalšího specifika, které se ve sporech na ochranu osobnosti vyskytuje nepoměrně častěji než v „běžné“ soudcovské agendě. Rozhodování o jednotlivých dílčích osobnostních atributech je totiž z nadzákonného hlediska současně  i rozhodováním o základních lidských právech,  vykazuje tedy  zřetelné ústavní a lidskoprávní rozměry. Nezbytnou pomůcku soudce, který spory na ochranu osobnosti rozhoduje, by tak určitě měla představovat i znalost judikatury Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva. Tím rozhodně nechci říci, že by klasický civilní soudce v „běžné“ agendě tuto judikaturu znát neměl, při ochraně osobnosti je však práce s touto judikaturou výrazně častější.
Stejně tak by soudce v těchto věcech, které jsou relativně často mediálně sledovány, měl být schopen určitým způsobem komunikovat i se zástupci sdělovacích prostředků. Z pohledu nutné důvěry veřejnosti v justici není nic horšího než soudce, který prchá před kamerami,  zakrývá tvář spisem a dotazy na důvody rozhodnutí odbývá odkazem na písemné vyhotovení rozsudku.  

MEDIUS: Ktorá z káuz, ktoré ste doteraz rozhodovali, bola, tak povediac najťažším z ťažších prípadov?


Ve sporech na ochranu osobnosti je určitě frekvence výskytu  hard cases vyšší, a proto se takové případy nemohly vyhnout ani mně.  „Nejtěžší z těžkých případů“ však asi nedokážu určit. Je jím možná vždy ten, který mám právě na stole a v hlavě.  Řekněme, že ten žebříček je dosti dynamický.
 
MEDIUS: Odkiaľ čerpáte argumenty pre rozhodnutie v prípade, že „zákon nestačí“?


Byla již zmíněna nutná znalost ústavněprávní a štrasburské judikatury. Mezi další prameny nepochybně patří doktrinální díla, ale také právní blogy, zejména Jiné právo, což je dnes už poměrně respektovaný právní blog sdružující právníky, pro které je právo „intelektuální výzvou, kontextem, zábavou, uměním, posláním a životem“.  Z oblasti medicínského práva pokládám za zcela zásadní knihy Petra Šustka a Tomáše Holčapka a považuji za čest, že se s nimi budu podílet na komentáři k některým pasážím nového zákona o zdravotních službách. Nelze také nezmínit novou knihu Ivana Humeníka o ochraně osobnosti a medicínském právu, už jen z toho důvodu, že české a slovenské právo k sobě mají stále velmi blízko. A za velmi přínosné považuji i to, že udržuji osobní kontakty s řadou právních teoretiků. Vyslechnout si v obecné rovině jejich názory je pro mě vždy velmi cenné.
 
MEDIUS: Kde vidíte závažné medzery v právnej úprave ochrany osobnosti?

Právo na ochranu osobnosti musí z podstaty věci nutně pracovat s neurčitými právními pojmy, zakotvovat diskreční oprávnění soudu a přenechávat některá řešení justiční praxi. Na druhou stranu zákonná úprava obsahuje třeba konkrétně vyčíslené jednorázové náhrady za usmrcení osoby blízké.  Tyto paušální náhrady jsou však často vnímány jako nedostatečné, degradující hodnotu rodinného života a omezující možnost individuálního posouzení věci. Velká část soudní praxe ovšem k navyšování těchto částek přistupuje s poměrně velkou zdrženlivostí a rovněž s nimi komparuje i jiné případy zásahů do osobnostních práv. Nelze přesto zakrývat, že výše náhrad přiznávaných z titulu ochrany osobnosti českými soudy navzdory těmto brzdám rok od roku narůstá a existuje již řada případů, v nichž došlo k přiznání skutečně důstojných náhrad. V několika málo případech byla dokonce překročena dříve nepřekročitelná hranice milionu korun pro žalobce. Vlivy Ústavního soudu jsou v tomto nepřehlédnutelné.

MEDIUS: Prinesie nejaké zmeny novoprijatý Občanský zákonník?

Jsem optimista a podle mého názoru dojde v oblasti ochrany osobnosti v řadě směrů ke zlepšení právní úpravy. Je však otázkou, zda tohoto zlepšení muselo být nezbytně nutně  dosaženou takto drastickou cestou, cestou naprosté revoluce v soukromém právu a podkopání právních jistot. Ne vše bylo totiž dosud špatně. Pozitiva nové úpravy vidím především v tom, že budou bez náhrady zrušeny zmiňované paušály za smrt a dojde k příklonu k principu plné náhrady utrpení, resp. ke stanovení náhrady podle zásad slušnosti. Rovněž tak bude v některých situacích možné, aby práva a povinnosti osobního charakteru při úmrtí dotčeného přecházely, což dosud nebylo judikaturou připouštěno a bylo to předmětem odborné kritiky. Nový občanský zákoník ovšem současně přinese i přinejmenším diskutabilní změny typu přenesení důkazního břemene v souhlasových sporech na pacienty nebo zrušení tabulek pro odškodnění újmy na zdraví. Stále si myslím, že nejjednodušším řešením by bylo uvést tabulky do souladu s principem proporcionality, zachovat možnost individuálního posouzení případu a případně se ještě inspirovat na Slovensku s valorizací. Takto bude nevyhnutelně docházet k chaosu, nejistotě a přetížení soudů tím, co by jinak vyřešily pojišťovny mimosoudně.

MEDIUS: Rozhodovali ste silno  medializované prípady.  Komplikuje/ovplyvňuje medializácia priebeh  konania?


Samozřejmou povinností soudce je neustoupit mediálnímu tlaku a rozhodovat nikoli na mediální poptávku, ale na základě nejlepšího vědomí a svědomí, po pečlivém posouzení důkazně zjištěných skutečností. To musí platit tím spíše, že v médiích se občas zpívá „zcela jiná opera“, než která vyšla najevo před soudem.

S přítomností kamer a novinářů v jednací síni ale nemám problém. Řada kauz je spojena s nepochybným veřejným zájmem a úkolem sdělovacích prostředků je tyto informace přiměřeným způsobem veřejnosti zprostředkovat. Jinou věcí ovšem je, zda má veřejnost právo znát třeba i jména a tváře konkrétních osob „relativního“ veřejného zájmu, a v tomto směru se občas snažím sdělovací prostředky jistým způsobem korigovat. Nikdy ale neodmítám mediální vysvětlení rozhodnutí, to považuji za samozřejmé, má-li být justice věrohodná a transparentní.

MEDIUS: Aké konkrétne otázky budete riešiť v príspevkoch hosťa mesiaca a prečo ste si vybrali práve tie?

Ve svých příspěvcích se hodlám věnovat občasné rozdílné optice lékařů a právníků, neboť kolize těchto optik může být v určitých situacích naprosto flagrantní a může mít přitom i závažné právní následky. V souvislosti s medializací medicínských sporů bych se rád zaměřil na otázky povinné mlčenlivosti lékařů a konečně tématem mého posledního příspěvku bude význam ztráty šancí pro podmínky odpovědnosti za zásah do osobnostních práv.

Ďakujem za rozhovor.

Rozhovor spracovala: Zuzana Zoláková



 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


 


Diskusia


Vaše meno
Vaša reakcia
Secure code
Opíšte prosím text obrázku
Napíšte výsledok : 1+10 =


MICHAL RYŠKA

(13.8.2012)
Z hlediska ochrany osobnosti se sekundární následky (újma vzniklá sekundárním obětem) řeší relativně velmi často, přičemž ochrana je poskytována z titulu práva na soukromí a na rodinný život osob blízkých. Zde však půjde o ochranu jiného osobnostního atributu, a to práva na (psychické) zdraví sekundární oběti. Právní úprava týkající se náhrady škody na zdraví samozřejmě pamatuje i na zdraví psychické a odškodnit lze i vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací. Jak však uvádí i J. Hrádek (Koexistence náhrady škody s poskytnutím přiměřeného zadostiučinění za zásah do osobnostních práv fyzické osoby, Jurisprudence 6/2010, s. 20), již od roku 1979 uplatňuje Nejvyšší soud zásadu, že příčinnou souvislost nelze dovodit v případech, kdy škoda nebo újma osoby je následkem jiného následku. Takovým případem jsou následné zdravotní poruchy, jako např. posttraumatické stresové poruchy, které utrpí příbuzný oběti dopravní nehody (R 7/1979, 25 Cdo 1354/2005, 25 Cdo 1355/2005), a zdůvodněním tohoto postupu je, že v těchto případech chybí přímá příčina, která by odůvodňovala poskytnutí odškodnění. V evropském kontextu se ovšem při ochraně sekundárních obětí vyskytují i řešení, která jsou k jejich nárokům vstřícnější – viz článek P. Zimy zde:

http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-pravo/art_5733/nervovy-sok-a-sekundarni-obeti.aspx

http://www.ipravnik.cz/cz/clanky/obcanske-pravo/art_5733/chap_5395/iv-ujma-zpusobena-nahodnym-svedkum-udalosti.aspx

Je přitom otázkou, kam až lze v rámci ochrany sekundárních obětí zajít tak, aby tato koncepce byla udržitelná např. i z hlediska předvídatelnosti rozsahu škody (újmy).

Ivo Humenik

(10.8.2012)
V každom prípade by ma zaujímal názor JUDr. Ryšku na otázku preukázania (a povahy) príčinnej súvislosti pri posudzovaní vzniku nároku na náhradu nemajetkovej ujmy v peniazoch. Je podľa Vášho názoru pán doktor rozdiel v povahe príčinnej súvislosti v prípade náhrady škody na zdraví a v prípade uplatňovania náhrad nemajetkovej ujmy v peniazoch? Ak áno, tak v čom? Dávam napr. do pozornosti judikát NS SR, ktorý je uverejnený na tomto portály: http://www.pravo-medicina.sk/index.php?site_id=27&new_id=23&PHPSESSID=a40af7b8777aeea4099cc7c9b4321c23, ktorý sa týka síce náhrady škody na zdraví, no mňa by zaujímalo, čo si o tejto úvahe NS SR myslíte Vy. Alebo ešte viac komplikovanejšie: ako by podľa Vášho názoru rozhodol NS SR, ak by žalobcovia uplatnňovali namiesto nároku na náhradu škody na zdraví nárok na nahradenie nemajetkovej ujmy v peniazoch?