Rozhovor s hosťom mesiaca JÚN 2012 JUDr. Adamom Doležalom, LL.M. | Medicínske právo
              

Články


Rozhovor s hosťom mesiaca JÚN 2012 JUDr. Adamom Doležalom, LL.M.


 | 8.6.2012 | komentárov: 0

Prinášame rozhovor s hosťom mesiaca jún 2012 JUDr. Adamom Doležalom, LL.M., ktorý pôsobí v Kabinete zdravotníckeho práva na Ústave státu a práva Akademie vied ČR a aj ako advokát. Z rozhovoru sa dozviete o jeho pohľade na prebiehajúcu českú zdravotnícku reformu, o jej nedostatkoch, prepojení bioetiky s legislatívnou praxou a o jeho neobvyklej téme mesiaca, ktorou je otázka zmeny pohlavia a transexuality.

MEDIUS:  Dobrý deň. Ste advokát, takisto sa venujete medicínskemu právu. Mohli by ste priblížiť, kde pôsobíte a akým témam sa profesionálne venujete? 

Působím jako samostatný advokát a zároveň jako člen Kabinetu zdravotnického práva a bioetiky na Ústavu státu a práva Akademie Věd. Témat v medicínském právu je samozřejmě celá řada, ale v advokátní praxi se zabývám především otázkami ambulantní praxe (zejména vztahy poskytovatelů zdravotních služeb a zdravotních pojišťoven) a otázkami náhrady škody na zdraví či ochrany osobnosti v oblasti lidské integrity. Jako člen Kabinetu pak se snažím propojovat témata bioetiky a zdravotnictví.

MEDIUS: Zaujíma Vás bioetika. Možno je to otázka mimo odbor, ale má pre právnikov, ktorý sa venujú aj medicínskemu právu zmysel venovať sa aj jej štúdiu?

Jsem o tom přesvědčen. Po konzultacích s kolegy bioetiky se domnívám, že řada dezinterpretací v zákoně vychází právě z nedostatečné komunikace mezi odborníky zabývajícími se jednotlivými normativními systémy, tj. právem a etikou.   V rámci nepřesných interpretací pak dochází k zavádění nesmyslných terminologických nepořádků, které zatemňují smysl jednotlivých právních institutů. Typickým příkladem může být nepřesný překlad termínu „advanced directs“ jako „dříve vyslovená přání“, přičemž directs by spíše mělo být překládáno jako nařízení, rozkaz. Vůle pacienta je tímto nepřesným překladem omezována.

MEDIUS: Máte dojem, že princípy  bioetiky (napr. princíp autonómie) sa  presadzujú/rešpektujú aj pri legislatívnych zmenách v zdravotníctve?

Domnívám se, že nikoliv, resp. pouze v malé míře. V tomto případě platí, že jurisprudence nedostatečně reflektuje vývoj bioetiky a legislativa pak nedostatečně zpracovává přístupy jurisprudence. Trochu to připomíná Zenonovu aporyji o Achilleovi a želvě.

MEDIUS: Aké témy ste si vybrali ako hosť mesiaca?

Zvolím poněkud nezvyklé téma, které však v současné době v souvislosti s přijetím nového zákona o specifických službách aktuální. Je to otázka změny pohlaví a transsexuality v širším pojetí.  Problém změny pohlaví spočívá v tom, že podle nového zákona je nutné  kladné stanovisko odborné komise. Problém je, že se jedná o stanovisko, nikoliv o rozhodnutí. Toto stanovisko přitom jednoznačně zasahuje do práv jedince, nicméně nejsou zde upraveny opravné prostředky ani lhůty. Domnívám se, že takové ustanovení je zřejmě protiústavní  - neboť o právech jednotlivce na jeho autonomii, důstojnost  a soukromý život, kam podle ESLP spadá i otázka volby identity, by mělo být rozhodováno v dvouinstančním správním řízení.

MEDIUS: Čo rozumiete pod pacientskymi právami?   Ako súvisia už so zmieňovanými etickými princípmi?

Ještě více než na jednotlivá subjektivní práva pacienta bych apeloval na vztah důvěry mezi pacientem a lékařem, respektive na překročení hranice přijímání pacienta jako pouhého objektu. Foucaoult zmiňuje, že medicínský diskurs se v moderní době změnil, takže místo otázky „co vám je“ je kladena otázka „kde vás to bolí“. Vracíme se tak k Descartovské mechanizaci těla a dualitě pacienta, když je uchopován jako objekt, jako ten třetí, jako on.  Bioetické principy, tak jak je definovali „zakladatelé“ moderní bioetiky Beauchamp a Childress, pak mají zajistit právě znovunavrácený respekt k pacientovi jako k subjektu a k vybudování dvoustraného vztahu Já-Ty. 

MEDIUS: Myslíte si, že tu je skutočná „poptávka“ po liberalizácii vzťahu lekár pacient?

Platí staré oblíbené rčení, že starého psa nenaučíš novým kouskům. Stále je tu většina lékařů, kteří vyrůstali v komunistickém režimu, který měl pro vztah pacienta a lékaře nastavená specifická paternalistická pravidla.  Byť v současné době probíhá výuka bioetiky na lékařských fakultách, řeší se otázky informovaného souhlasu, potrvá ještě delší dobu, než se základní principy tzv. „zažerou pod kůži“. Včetně zmiňovaného principu autonomie.

MEDIUS: Na druhej strane, nie je istým posunom vo vnímaní tohto vzťahu lekár pacient používanie termínu „zdravotní služba“ namiesto zdravotní péče? Slovenská právna úprava (576/2004 Z.z.) používa termín zdravotná starostlivosť.

Samozřejmě tento sémantický přesah je nutno vnímat v hlubších souvislostech. Proměna slovníku zákona z paternalistické „péče“ k „službě“ je výrazná. Na druhou stranu vzniká otázka, zda termín služba je také korektním vyjádřením vzniklého vztahu mezi pacientem a lékařem. Směřuje již k samotnému klientskému servisu, což více navozuje partnerský vztah. Do jisté míry tak více koresponduje s etickým vývojem v této oblasti než termín péče. Paradoxní ovšem je, že nový občanský zákoník znovu využívá termín péče o zdraví. 

MEDIUS: Česká zdravotnícka reforma je etapová. Aké zmeny sa celkovo plánujú a v akom časovom rozsahu?

Nejen etapová, ale i unáhlená – některé změny se dodělávaly na poslední chvíli a text zákona pak v řadě případů nevyhovuje. Legisvakance na některé podzákonné předpisy pak byla nulová, což principu právní jistoty dozajista nesvědčí. Nepochopitelné je také to, že nová legislativa vůbec nekoresponduje s novým občanským zákoníkem. Od roku 2014 tak vzniknou zajímavé otázky – jaká ustanovení právní úpravy budou speciální a jaká obecná? Některá ustanovení v občanském zákoníku jsou totiž podrobnější... Reforma zdravotnictví dozajista nutná byla, ideový záměr je správný, ale sráží  ho nedostatečná legislativní práce a reflexe na připomínky odborníků.

MEDIUS: Aký dopad budú mať plánované zmeny na tzv. pacientské práva?

Těžko říci, jak se změna v rovině právní odrazí do roviny sociální. Například paternalistický přístup lékaře k pacientům jako přetrvávající doktrína bude zřejmě převládat ještě delší čas.

MEDIUS: Čo si myslíte o doterajších zmenách? Napríklad už o spomínanom probléme s vyžadovaním súhlasu oboch rodičov neplnoletej osoby pre poskytnutie zdravotných služieb, ktoré môžu podstatným spôsobom ovplyvniť zdravotný stav pacienta prípadne o ochrane osobných údajov zhromažďovaných v NZIS?

To jsou právě ony technické chyby, které úpravu činí zbytečně kontroverzní. Pokud by se odstranily již v průběhu, dalo by se považovat současný posun v legislativě jako správný a odbornou veřejností by nebyl tolik kritizován.

Ďakujem za rozhovor.

Spracovala: Zuzana Zoláková




 Obrazok Pošli do vybrali.sme.sk  |   Obrazok Zdieľať odkaz na Facebook

 


 


Diskusia


Vaše meno
Vaša reakcia
Secure code
Opíšte prosím text obrázku
Napíšte výsledok : 9+10 =


-- žiadne príspevky --